Vanilkové rohlíčky

Naposledy jsem si s receptem trochu odskočila do zahraničí, a proto si myslím, že je čas vrátit se pěkně zpátky domů. Vánoce jsou především o tradicích a i když nejradši zkouším pořád něco nového a nejlépe právě z ciziny, během svátků to mám přesně naopak. Nedovedu si představit neslavit 24. prosince, ale vstát až ráno za světla a rozbalit si dárky, teprve pak si dát vánoční jídlo a tak nějak to celé skončit. Naopak miluju to celodenní těšení, zdobení stromečku, minutový půst (= minutu nejíte, pak jo, pak zase minutu držíte půst :D) a marné čekání na zlaté prase, které mě prostě vždycky nějak obejde a nepřijde ani na to kafe. No a v závěru večera, když už se všude válí jenom tuny roztrhaného balícího papíru, přijde čas na cukroví. Všichni máme ty svoje stálice, které nemohou chybět žádné Vánoce a u nás doma to je stejně. Mezi ty nejoblíbenější patří samozřejmě vanilkové rohlíčky, jejichž tradice v naší rodině je starší jak 20 let. Docela staříci, že?

Vanilkové rohlíčky jsou typickým vánočním cukrovím, téměř symbolem Vánoc. Původ mají v Rakousku, konkrétně ve Vídni, kde jsou (jako ve zbytku německy mluvících zemí) známé pod německým ekvivalentem Vanillekipferl. V dnešní době jsou ale považovány za cukroví společné pro Rakousko, Neměcko a většinu slovanských zemí (dokonce náš český název mají napsaný i na německé Wikipedii). Ovšem pečou se tradičně i v Maďarsku. Taky se říká, že jejich vznik je spojen s oslavou vítězství maďarské armády nad tou tureckou během mnoha válek v letech minulých - tvarem měly připomínat turecký půlměsíc.

Řekla bych, že není moc potřeba připomínat, z čeho jsou, ale kdyby se náhodou našel někdo, kdo vanilkové rohlíčky nezná (koukejte to napravit!!), tak se o tom zmíním. Recepty se napříč zeměmi samozřejmě trochu liší, ale základ je takřka stejný: mouka, máslo, cukr, vanilka, žloutky a ořechy - tady je ten největší rozdíl. V něměckých zemích se dělají hlavně z mandlí, u nás spíš z lískových či vlašských ořechů. No a po upečení se obalují ve vanilkovém cukru, aby byly pěkně sladké a krásně vypadaly.

Vzhledem k tomu, jak notoricky známé tohle cukroví je, není potřeba se příliš pitvat v přísadách, protože většina máme svůj vlastní recept na ty nej nej nej rohlíčky ze všech. Takže se tu s vámi podělím o své zásady, které podle mě z těch mých rohlíčků dělají rohlíčky ještě lepší. Tím je ale nechci nikomu vnucovat, každý recept má své kouzlo a zvlášť o Vánocích!

Mouka je základ, používám hladkou, pěkně prosátou, asi jako všichni. Kámen úrazu podle mě ovšem spočívá v tuku. Pro mě existuje v tomto případě jedině máslo. Dobré poctivé máslo s báječnou smetanovou chutí a úžasnou vůní. Přiznám se, že minulý rok jsem po Vánocích v Albertovi narazila na vanilkové rohlíčky ve výprodeji. Nedalo mi to a musela jsem je koupit. Hlodal ve mně totiž takový červík, co mi pořád říkal: "A co když jsou ty kupovaný lepší?" A tak jsem je dala do košíku, doma jsme je rozbalili a začala celorodinná ochutnávka. A verdikt? No, nic moc. Nebyly úplně špatný, to zase ne, ale chutnaly prostě jako mouka a cukr, hodně sladký, po másle samozřejmě ani stopa. Prostě jako normální přeslazený sušenky z rostlinných tuků. Tak mi teď občas naskakuje husí kůže, když jdu kolem regálů s vanilkovýma rohlíčkama v obchodech. Udělat si je doma totiž vůbec není těžký.

Nedávno jsem byla v Kauflandu - potřebovala jsem nakoupit máslo na Vánoce (pečení už pomalu začíná) a měla jsem štěstí, protože zrovna bylo v akci máslo od Madety a Olmy za 30 Kč (proč toho nevyužít). Za stejnou cenu měli ještě jakési no-name máslo a Heru se Zlatou Hanou po 20 korunách. Jak jsem tam stála a čekala na taťku, až přijde s vozíkem, lidi kolem mě šli pro Heru, Heru a pro změnu pro Zlatou Hanou. A když už se našel někdo, kdo sáhl po másle, bral to neznámé z venčí. Ptám se proč? Když už kupuju máslo, tak odtud z Česka, ne? Nebo je snad něco špatného na našem másle? Osobně mám mléčné výrobky od Madety a Tatry nejradši, hned potom je Olma a za ní Kunín (i když ten jejich profesionál na vaření plný všeho možného...). Ale nejvíc mě dostává, že místo másla kupovala většina Heru a podobné rostlinné ztužené věci. Je to smutný, protože asi 80 % lidí z mého okolí peče zásadně z Hery - to je přece pečení a radost, nebo jak je ten slogan. Tak tedy ať tolik neodbíhám od tématu, do vanilkových rohlíčků ztužené tuky nepatří. Rohlíčky jsou z másla a basta.

Další věc, která do mých rohlíčků neodmyslitelně patří, je vanilka. Do těsta vždycky vydlabu vanilkový lusk a část cukru tvoří BIO vanilkový cukr (obsahuje mletou vanilku, vyrábí např. Amylon). Jen tak na okraj, ten "vanilkový" cukr od Oetkera, který o sobě tvrdí, že je čistě přírodní, možná neobsahuje ethylvanilin, ale vanilku teda taky neviděl moc dlouho. A vanilka patří i na povrch rohlíčků. Takže zhruba týden až dva dopředu si do dózy dám 250 g moučkového cukru a přidám 1 až 2 rozkrojené vanilkové lusky. Každý den pořádně protřepu a za dva týdny mám dokonale voňavý domácí vanilkový cukr (a pak do něj přidávám další a další lusky a myslím, že teď už tam mám asi půl kila cukru a zhruba 20 lusků :D).

Co se týče oříšků, u nás se vždycky do rohlíčků dávaly vlašské, protože nám rostou na zahrádce. Navíc mají nejvýraznější chuť (zkoušela jsem i s mandlemi, ale nebylo to ono). Ale použít by se daly i lískové nebo pekanové. Mimochodem tvoření samotných rohlíčků může být skvělá rodinná zábava (akorát moc nechutnejte těsto - je fakt dobrý, a tak by vám mohlo zmizet dřív, než se k pečení vůbec dostanete :D) - já, mamka i sestra se vždycky nasáčkujeme do kuchyně a společně při zvuku koled válíme jeden rohlíček za druhým. Vůbec nevadí, že je každý jiný, právě v tom je to kouzlo, každý hned pozná, že jsou domácí. Já mám ráda rohlíčky extra malinké, mamka zase pěkně zahnuté a sestra pro změnu pořádně buclaté obříky :D Uválet rohlíčky je vážně věc jednoduchá, žádný speciální plech nebo vykrajovátka na to nejsou potřeba. Občas mi přijde, že někteří výrobci už neví co by, tak začnou prodávat věci, které jsou takřka zbytečné, jen aby na tom zase vydělali. Mě teda žádná reklama nepřesvědčí, že válení rohlíčků je náročná a patlavá práce, která vyžaduje spoustu času a skončí tak leda tím, že všechno letí do koše, a proto si musím koupit plech na vanilkové rohlíčky, do kterých to těsto stejně musím ručně natlačit, takže té "patlavé a nesmírně náročné" práci se stejně nevyhnu. Ale pokud se mýlím a práci to opravdu usnadní, dejte mi vědět.

Prošla jsem už desítky receptů na rohlíčky, ale přesně tento jsem nikde neviděla. Vůbec nevím, kde ho mamka sehnala, sama si to už nepamatuje, ale co s jistotou vím, je, že u nás v rodině mají dlouhou tradici. V mamčiných zápiscích (vede si svou kuchařku už od mládí) si dělala vždycky poznámky o tom, jaké cukroví a kolik pekla tyhle a tyhle Vánoce. První zápisek má z roku 1989 a rohlíčky tu už byly. Mám pocit, že i babička je dělá podle stejného receptu, ale jistá si nejsem. Každopádně od nás je už dělají i sousedi a pár mamčiných kamarádek. Asi na nich něco bude. Minimálně jsou pěkně silnou drogou :D

Ingredience:
150 g hladká mouka, prosátá
50 g jemně mleté vlašské ořechy
30 g vanilkový cukr moučka
20 g bio vanilkový cukr
1 vanilkový lusk
110 g změklé máslo, nakrájené
1 žloutek
vanilkový cukr moučka na obalení

Postup:
Mouku smícháme s ořechy, oběma cukry a dření z vanilkového lusku. Přidáme nakrájené změklé máslo a žloutek a nožem promícháme. Pak rukama zpracujeme na hladké kompaktní těsto, které se nedrolí. Zabalíme do fólie a dáme přes noc chladit. Druhý den z těsta odebíráme malé kuličky, ty vyválíme do válečků dlouhých jako malíček, dáme na vyložený plech a stočíme do tvaru rohlíčku. Jak tlusté nebo velké rohlíčky uděláte, je na vás. Pečeme v předehřáté troubě na 170C asi 10 minut, nebo dokud okraje lehce nezbéžovatí (rohlíčky musí zůstat světlé). Vyndáme, necháme cca 5 minut chladnout, pak obalíme ve vanilkovém cukru moučka. Jíme hned a zbytek skladujeme v dóze na chladném místě, kde se za 2 až 3 dny krásně rozleží.

• Pokud nejste na dietě, udělějte je z dvojité dávky - mizí rychlostí blesku (nebo jsem jediná, kdo sní plech na posezení??).
• Počet kousků je orientační - pokud děláte menší, bude jich i nad 60, pokud větší, skončíte se zhruba 40 až 45 kusy.

Závěr:
Jak už jsem říkala, každý považuje své rohlíčky za ty nejlepší, u mě to je stejné. Miluju jejich omamnou vanilkovou vůni, tenkou vrstvičku cukru na povrchu, lehké křupnutí, když se do nich zakousnu, a ten pocit, jak se rozplývají na jazyku. V tu chvíli si vždycky uvědomím, že Vánoce jsou skutečně tady. Jak teď o nich píšu, úplně se mi rozkručelo v břiše. Cukroví se u nás peče různé, ale rohlíčky nikdy nechybí (i když o své naprosto nejoblíbenější cukroví se s vámi podělím až někdy jindy). Doporučuju upéct tak týden před Vánocemi a schovat někde tajně, jinak až je na Štědrý den vybalíte, kouknou na vás tak leda drobky.