Jablečná buchta s tvarohem

Vážně bych přísahala, že utekl jenom týden od posledního článku a ne víc než dva. Čas tak strašně rychle letí, až se mi tomu nechce věřit. Stejně tak mám pocit, jako bych teprve včera sundala dupačky a ne před patnácti lety. Je to naschvál. Když se člověk nudí, minuta trvá hodinu. Naopak když si parádně užíváte, hodina trvá minutu. Tohle by měli páni fyzikové vysvětlit. Ať už je to tak nebo tak, občas není na škodu pokusit se zpomalit a zavzpomínat na dřívější časy. I když ne vždycky to jde, mně často dělá problém vzpomenout si na včerejšek. "Nejlepší" je, když se mě v hodině angličtiny zeptají, co jsem dělala o víkendu (aby se nějak zavedl rozhovor a trénoval se jazyk). Moje odpověď v 90 % zní asi takhle: "Ehm..." A následuje ticho, protože si za boha nemůžu vzpomenout. S tímto receptem se však vracím do doby, kdy moje paměť ještě sloužila dobře a já si toho pamatovala až dost.

Kdyby se mě někdo zeptal, jakou vůni si vybavím z dětství, hned bych řekla, že je to vůně téhle buchty. Pokaždé, když jsem jako malá dojela k babičce, byla tahle pochoutka upečená a schovaná ve špajzce jen pro mě. No, tak ne jen pro mě, ale já si to sobecky myslela. Je to už dávno, takže si nepamatuju, kolik jsem byla schopná sníst, ale poslední roky pár řad rozhodně. Po celé místnosti to vždycky vonělo a mně už od pusy tekly sliny. Já jsem prostě vždycky tíhla k jídlu. Jak jsem ale rostla, babička postupně obměňovala repertoár, až se z něj buchta vytratila úplně.

A najednou se začala objevovat u nás doma! Mamce totiž taky zachutnala, a tak jsem jednou u televize asi kolem desáté večer zjistila, že na troubě pomalu chladne tenhle poklad. Já vím, já vím, Petr Havlíček se teď nejspíš bije hlavou do zdi, ale když mně tolik chutná. Takže jsem si dala pořádnou nálož a chmury byly zažehnány. Večer nebo ráno, bylo mi to jedno.

Jak plynul čas, začali jsme doma péct tolik nových věcí, že na oprášení té klasiky moc času nezbývalo. Hlavně já se nerada vracím právě proto, že pořád chci zkoušet něco nového. Až když jsem teď mamce prohrabovala receptář, narazila jsem na tuhle buchtu. Nejdřív jsem si opět nemohla vzpomenout (co budu dělat v šedesáti, vážně netuším), ale pak mě to trklo! Zaběhla jsem do kuchyně a za pár minut (dobře, dobře, hodin) tu zase byla. A všichni jsme si dali. Já samozřejmě nejvíc.

Co se týče samotného receptu, tvaroh doporučuju ten ve vaničce. Má víc tekutiny, není hrudkovitý a nejlepší je ten nejtučnější. Jablka můžete použít jakákoliv, klidně i kyselejší, ale radši je přislaďte. Je to buchta, ne osvěžující dezert. Málem jsem zapomněla na rozinky! Odpůrci všech rozinek, pozor, tady jsou vážně skvělý. Šťavnatý, sladký, měkoučký a v 99 % i bez jadýrek. Já bych prostě bez rozinek nepřežila a v životě nepochopím, proč mají tolik odpůrců (pokud patříte k těm, co je zavrhují, klidně mi napište proč).

A teď ještě k postupu. Výroba náplní je celkem jasná, ale s těstem můžou být trochu potíže. Nevím, čím to je, ale babička ho vždycky vyválí na placku a tu přenese na plech bez jediné trhlinky. No a pak to zkusím já a těsto je na tisíc kusů. Takže pokud se vám to stane taky, nezoufejte, nejste sami. Pokuste se pracovat rychle, aby těsto příliš nezteplalo, pak se víc trhá, když tak ho prostě slepte na plechu zase k sobě. S horním plátem je to už trochu horší, ale ten se mi většinou podaří přenést v pořádku, protože nemusí být tak velký kvůli okrajům. A teď už k hlavní hvězdě večera.

Ingredience:
vejce na potření
Těsto:
600 g hladká mouka
12 g kypřící prášek
200 g cukr krupice
200 g máslo, rozpuštěné
125 ml vlažné mléko
1 vejce
1 žloutek
Tvarohová náplň:
500 g měkký tvaroh
cukr dle chuti
50 až 100 g rozinky
Jablečná náplň:
800 g jablka, oloupaná a nastrouhaná
50 až 70 g cukr
2 lžičky mletá skočice

Postup:
Těsto: Mouku smícháme s kypřícím práškem, cukrem a přidáme máslo, mléko, vejce i žloutek. Nejprve vařečkou promícháme, pak rukama vypracujeme hladké celistvé těsto. Zabalíme ho do fólie a dáme chladit aspoň na půl hodiny.
Tvarohová náplň: Tvarohy s cukrem rozšleháme dohladka a přimícháme rozinky.
Jablečná náplň: Jablka smícháme s cukrem a skořicí.
Sestavení: Těsto rozdělíme na poloviny. Jednu polovinu vyválíme na pomoučněném vále na velikost plechu (30 x 40 cm). Opatrně přeneseme na vymazaný a vysypaný plech. Nezapomeneme na okraje! Potřeme tvarohovou náplní, pak jablečnou. Druhou polovinu opět vyválíme a přeneseme na plech tak, abychom celou buchtu zakryli. Potřeme vajíčkem a dáme péct do předehřáté trouby na 175C. Pečeme asi 30 až 40 minut, pokud začne koláč rychle hnědnout, teplotu snížíme.

• Do jablečné náplně doporučuju místo normálního cukru použít bio vanilkový cukr (případně váš domácí).

Závěr:
Celým článkem se táhne "nenápadná" opěvná óda na tuhle buchtu, čili nemá moc smysl to rozebírat ještě tady. Vezmu to teď čistě z té chuťové stránky. Těsto je měkké, i když se složením podobá křehkému těstu, způsob zpracování zajišťuje, že je spíš buchtovité a vláčné než křehké. Tvarohová náplň pečením zhutní, je lehce sladká, krémová (použijete-li tučný tvaroh) a plná šťavnatých rozinek. Jablečná náplň je velmi šťavnatá s mírnou skořicovou chutí. Dohromady tohle všechno tvoří jeden úžasný celek plný vzpomínek (v mém případě) a skvělé chuti.