pátek 7. srpna 2015

Ukrajinské putování

Nahoře: Opera ve Lvově; dole: Hlavní nádraží ve Lvově
Doma jsem už přesně 7 a půl dne, ale zatím si to tady neužívám přesně tak, jak bych chtěla, protože se mi podařilo hned v neděli onemocnět. A když už, tak už rovnou pořádně, aby to nebyla nuda. Na druhou stranu mi to dalo dost času na napsání příspěvku. Tentokrát ten úvod nebudu protahovat, mám toho ve zbytku ke sdělení nějak moc :D

Na začátku chci všechny varovat, že fotky z Ukrajiny pořízené mnou stojí pěkně za houby. Protože já fotím hezky za chůze, abych šetřila čas, většinou vlastně vůbec nevím, co fotím, ale hlavně že se mi to líbí. A co se týče fotek jídla, no, to je ještě větší katastrofa, protože se stydím mezi lidma u jídla vytáhnout foťák a začít si to tam aranžovat (to je na mě moc hipster), zatímco ostatní na mě čekají se svým jídlem, takže nenápadně vezmu tablet nebo mobil a udělám jednu fotku a doufám, že na ní půjde poznat aspoň obrysy. Na druhou stranu, máme teď doma nový foťák a přijde mi, že to fotí fakt za mě, takže úroveň fotek v příštích receptech by měla být vyšší, přece jen přechod z kompaktu na zrcadlovku by se měl projevit, i kdyby to fotil pes.

Ale teď už vážně k té Ukrajině. Jela jsem tam na dobrovolnickou stáž na 6 týdnů, čili od půlky června do konce července, a učila jsem v jazykovce děti angličtinu. Ne že bych byla tak namakaná, ale ty základy ovládám, takže se to dalo zvládnout. Všechno se odehrávalo v hotelu zhruba hodinu cesty od Užhorodu, což je asi 10 minut od hranic se Slovenskem, v podstatě jsem byla skoro doma. Cesta tam z Brna trvala asi 10 hodin, se zásekem na hranicích 11. Mimochodem, na Ukrajině je o hodinu víc než tady, takže jsem se musela vyrovnat s časovým posunem! A splést si kvůli tomu čas příjezdu a nechat na sebe čekat ředitele jazykovky o hodinu déle. No prostě celá já. Při odjezdu jsem si to samozřejmě taky převedla špatně, a tak jsem místo dvou hodin čekala čtyři na stanici v Užhorodě. Ale jinak na té ekonomce fakt válím :D Vzhledem k poloze hotelu jsem se do města podívala jen pětkrát - 3x do Užhorodu a 2x do Lvova (tam se jelo krásných 7 hodin). Jen rychle řeknu, že Lvov je naprosto nádherný město s krásnými budovami, super restauracemi a příští rok tam jedu na dovolenou, přiberu asi 10 kilo, ale za to jídlo to stojí!

Kostely ve Lvově
Hotel byl teda uprostřed hor, nejbližší město byl Užhorod, nejbližší vesnice Sil. V té byly celkem tři obchody. Vesnice na Ukrajině jsou opravdu hodně chudé, snad každá domácnost tam má krávy, kozy a jiná hospodářská zvířata a celá silnice je tím poznamenaná. Silnice mimo města vypadají opravdu hodně špatně, v porovnání s nima bychom měli být rádi, že ty naše vypadají tak, jak vypadají. Ale řidiči se toho nebojí, předjíždí se zleva zprava, rychlost mezi ničím a vesnicí se nemění, pěší lid též není důvod ke zpomalení. Ovšem zpátky k obchodům ve vesnici. Ani v jednom nebyla čerstvá zelenina či ovoce, banány tam zrály týden, přísahám, že tak černý jsem v životě neviděla, ale jinak měli dobrou zásobu obilovin, sladkostí a bonbonů, dokonce měli naši Studentskou pečeť za 35 Kč a ceny kupodivu nižší než ve městě. Všude kolem byl výhled na hory a zalesněné kopce, to bylo rozhodně moc hezký. Za celou dobu pobytu jsem nenarazila na hypermarket, Tesco apod. byste hledali marně, mají tam vlastní řetězec, ale jen na okraji velkých měst, kam jsem se pěšky neměla možnost dostat. Jinak jsou centra plná malých obchodů asi jako Hruška, kde mají skoro všechno. Co teda nemají, je velký výběr pečiva, a to, co mají, mi ve srovnání s naším nepřišlo moc dobré. Na druhou stranu i ta nejmenší sámoška má vlastní úsek čerstvých ryb, to jsem fakt koukala. U mléčných výrobků jsem byla trochu zklamaná taky, například obyčejný bílý jogurt jsem nenašla nikde a bylo mi řečeno, že to se moc neprodává, takže jediným řešením byl jogurtový neochucený nápoj, ostatní druhy jogurtu k mání ale byly. Co se týče másla, překvapením pro mě byla hodnota tuku - 73 % byla top hodnota, většinou spíš 62 % nebo výš do těch 73. V jednom jediném obchodě se mi podařilo vyhrabat máslo s 82 %, což prý není moc časté.

Nahoře: Holubtsi, kotlety s pohankou; dole: Boršč, syrnyky
Teď bych asi konečně mohla přejít k té kuchyni. Jestli bych ji měla shrnout jednou větou, zvládnu to čtyřmi slovy: kysaná smetana a olej. Rozhodně je chutná, ale taky šíleně mastná a kysanou smetanu najdete vážně ve všem. Na hotelu jsem měla hrazenou stravu 3x denně, jiná možnost nebyla, protože v okolí nic nebylo (kromě těch tří malých obchodů, kde ale hotová jídla nebyla a kuchyň jsem k dispozici neměla). Vařili dobře, to se musí nechat, ale šest týdnů jsem měla 2x denně smažené nebo olejem doopravdy prolité jídlo, jen snídaně byla formou švédského stolu, což pro mě byla jediná šance na jídlo bez oleje. Ne že bych nejedla smažený jídla normálně, ale nejím je každý den a ještě v takovém množství, takže mi už po dvou týdnech tohle stravování nedělalo úplně dobře. Každopádně asi nejzajímavější pro mě byla kombinace smaženého kuřete se špagetami s olejem a kysanou smetanou s kečupem a taky bramboráky servírované s kysanou smetanou.

Bograč
Co se týče tradičních jídel, v hotelu jsem ochutnala holubtsi, kotlety i syrníky, hodně často byla i pohanka, která je prý velmi běžnou přílohou, ta mi chutnala hodně (a taky byla ze všech příloh jako jediná bez oleje). Holubtsi jsou závitky z rýže a mletého masa zabalené v zelném listu, párkrát nám je dělali i se salámem místo masa, vždy však hojně promaštěné zevnitř i zvenku. Nenechte se zmást výrazem kotleta, v ukrajinštině je to označení pro smažený karbanátek, nejčastěji byl podáván právě s pohankou. Syrníky jsou naopak lehce sladké sýrové placky smažené na oleji a podávané s kysanou smetanou. Dalším pokrmem jsou varenyky. To jsou v podstatě něco jako těstovinové taštičky plněné bramborami, zelím, masem nebo ve sladké variantě višněmi, opět podávané s kysanou smetanou, někdy i se škvarky. Asi všichni znáte boršč, ten jsem měla hodně často a byl fakt dobrý, vůbec nebyl kyselý nebo naopak slazený, taková normální polévka, netuším, proč má tolik odpůrců. U polévek mě překvapilo, že i do vývarů se často přidává kysaná smetana na zjemnění. V Zakarpatské oblasti, kde jsem byla, je ještě tradiční banoš, což je polenta smíchaná s bryndzou, většinou servírovaná se škvarky. A taky bograč, za kterým se schovává polévka podávaná v chlebové misce, obsahuje brambory, maso, nějakou tu zeleninu a je fakt výborná a hustá. Z dezertů jsem se dozvěděla pouze o syrníku - neplést se syrníky -, který jsem zkoušela v kočičí kavárně a chutná v podstatě stejně jako naše upečená tvarohová náplň třeba v buchtách, jen je sušší a hutnější a je přelitý čokoládou. A ještě bych zapomněla na štrúdl, slané i sladké varianty, velice oblíbený, a také sádlo. Řekla bych, že ty typické suroviny se chuťově až tak neliší od těch našich, jen naše kuchyně je stoprocentně s menším obsahem oleje a určitě si víc potrpíme na omáčky.

Nahoře: Syrnyk; dole: dort s příchutí kandované kůry, dort s lesními jahodami
Kromě nádherné přírody potěší i opravdu nízké ceny. Hlavní chod v restauraci vyjde asi na 30 až 50 korun a to přímo v centru, potraviny v obchodech jsou také levnější než u nás. Káva v kavárně stojí do 20 korun, za 40 jsem měla kávu pouze v kavárně ve Lvově, kde ji pražili a mleli přímo přede mnou. Platí se hrivnou, kurz se pohybuje okolo 1,145 Kč za jednu hrivnu, takže v podstatě není třeba si cokoliv převádět při nákupu. Kdybyste se chtěli na Ukrajinu podívat, za cca 1 000 až 2 000 Kč si můžete ve Lvově či Užhorodu pronajmout byt na celý měsíc, ve vesnici už dokonce za 200 Kč.

Nahoře: Višňový štrúdl; dole: dort s medovým těstem, krémem a višněmi
Nejvíc jsem si užívala právě dny strávené ve Lvově, což byly teda jen dva, ale stály za to! Navštívila jsem údajně nejpopulárnější cukrárnu Cukerniu, kde měli tolik dortů, že jsem si vážně přála mít bezedný žaludek. Nakonec jsem vyzkoušela višňový štrúdl s mákem a vlašskými ořechy přelitý višňovou omáčkou a dort se smetanovým krémem, višněmi a pláty medového těsta. Obojí vážně skvělé, dohromady za 80 Kč. Další úžasná zastávka je lvovská čokoládovna, kde přímo vidíte, jak tu čokoládu rozpouštějí a přetvářejí v pralinky. Za 40 Kč si tu můžete dát šálek horké čokolády, ale není to ta prášková věc, co se prodává u nás, tohle je skutečná tabulka čokolády, kterou vám roztaví do šálku. Ve druhém poschodí čokoládovny si pak můžete nakoupit pralinek třeba celý pytel, jedna stojí 7 až 10 korun, takže jsem si odnášela asi 10 pralinek jen pro sebe, pak už jsem nemohla sladké ani cítit, za jedno ráno toho bylo příliš i na mě. Ještě jsem zkusila sushi s kaviárem, lososem a avokádem a taky jsem narazila na štrúdlárnu, kde ty záviny pekli přímo vám před očima. Koupila jsem si hned dva obří kusy - s lososem a druhý s kuřecími prsíčky. V obou byly fakt mega! kusy masa, dohromady jsem platila 70 Kč. Co se mi vážně hodně líbilo, byly podzemní restaurace, v jedné hodně populární (jméno jsem si nebyla schopná zapamatovat, začínalo to na K a u vstupu bylo třeba říct heslo "Sláva Ukrajině") jsem měla právě varenyky plněné bramborami, se škvarky a smetanou a jako pití kvas. To je nealkoholický nápoj, co vzniká kvašením chleba, chutná trošičku jako pivo, ale jinak je to sladký. Už jsem zmiňovala i tu pražírnu kávy, tam jsem ochutnala mátovou ledovou kávu, ta byla taky výborná, ale zase nějaký extra expert přes kafe nejsem, já zvládám i tu z automatu :D Jinak jsem celý den pobíhala po centru a koukala po domech, budovy jsou tam totiž opravdu nádherné. Trochu jako v Brně, ale tady je máme většinou už opravené, ve Lvově ještě mají ten punc zanedbanosti, což se mi osobně strašně líbilo.

Nahoře: Pralinky v čokoládovně; dole: Roztopená čokoláda, mátová káva
Zbylé tři městské dny jsem prochodila v Užhorodě. Tam jsem teda měla vždycky tak dvě hodinky jenom, ale zase to není tak velké město jako Lvov, takže to víceméně stačilo. Opět je to jedna kavárna a restaurace vedle druhé, já byla pokaždé ve Vertepu. Vertep je oblíbená restaurace v centru Užhorodu, kde vaří tradiční ukrajinská jídla, teda ukrajinská jídla typická pro Zakarpatskou oblast. Právě tady jsem ochutnala bograč, banoš a varenyky s višněmi - ty se podávají s kysanou smetanou a slazenou strouhankou. Ještě jsem tam poprvé vyzkoušela smaženou zmrzlinu a musím to zkusit udělat doma! V zámecké kavárně jsem pak zkusila čokoládový dezert s makronkou nahoře, která teda nebyla moc dobrá, byla čistě křupavá a strašně vysušená, ale dezert samotný měl asi tři různé náplně a chutnal dost dobře. Ještě jsem tu narazila na jednu super pekárnu, která se jmenovala Brooklyn Bakery. Tam teda měli snahu prodávat americké pečené dobroty, ale to mi vůbec nevadilo. Vyzkoušela jsem jejich Red Velvet Cupcake, jakousi roládu, banánový chlebíček, citronový koláč, štrúdl plněný mačkanými bramborami a ještě brownies, které teda byly spíš jak kakaová bábovka, ale pořád dobrá. Všechny tyhle věci z této pekárny stály dohromady 50 Kč.

Vlevo: čokoládový dezert; vpravo: Varenyky s višněmi
Nahoře: Roláda a Red Velvet Cupcake; dole: smažená zmrzlina, banoš
Doteď mě mrzí, že jsem neměla možnost být ve Lvově víc dnů (nebo i v Užhorodu). Ono totiž to fungovalo tak, že volno jsem měla jednou za 14 dnů, čili to jsem jela do Lvova. Do Užhorodu jsme jeli vždycky všichni i s dětma na výlet, ten den se výjimečně neučilo, navštívili jsme tamní zámek a cestou zpátky do hotelu ještě zříceninu v horách, ta byla fantastická a s parádním výhledem.

Pečivo z Brooklyn Bakery
Na závěr bych tentokrát řekla, že Ukrajina mě vážně mile překvapila, před odjezdem se naši dost báli, že se mi tam něco stane, ale můžu po šesti týdnech říct, že se nestalo v mém okolí téměř nic. Sice na pár tanků a ozbrojených vojáků nejspíš narazíte, ale jsou tam prý pro zajištění bezpečnosti. Jiná situace je samozřejmě na východě země, ale tam jsem nebyla. Už teď přemýšlím, že příští rok bych tam jela na dovolenou a hlavně měla k dispozici kuchyň, abych mohla i něco sama uvařit třeba právě z těch ryb. Jestli máte rádi přírodu a krásnou architekturu, pak je západ Ukrajiny tou pravou destinací pro vás. Lidé, se kterými jsem strávila těch 6 týdnů, byli všichni moc milí, tam si nemám na co stěžovat. Za pár dnů čekejte recept na jedno z jídel, které jsem tu dnes zmínila, můžete zkusit hádat (na facebook už jsem nahrála fotku s menší nápovědou) a ještě něco málo ukrajinského budu řešit.

Zřícenina hradu kousek od Užhorodu

8 komentářů:

  1. Skvely clanek, Ukrajinu bych jednou taky rada navstivila:)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky moc :) Já se tam chci určitě vrátit v rámci dovolené, fakt jsem byla velice příjemně překvapená jak přírodou, lidma, tak jídlem :D

      Smazat
  2. Moc zajimave cteni, dekuji.
    Uplne me laka, podivat se tam :).
    Kuchyne asi nebude uplne pro mne, mastne moc nemusim, ale pohanku ano v jakekoli podobe.
    Eva

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že tě to zaujalo! Rozhodně můžu doporučit k návštěvě, na západě Ukrajiny je moc hezký. A jinak najíst se tam dá i bez oleje, jen ta typická jídla jsou mastnější (což by mi zase tak nevadilo, kdybych je nemusela jíst fakt každý den :D).

      Smazat
  3. Zní to jako perfektní výlet, ale popravdě, z toho oleje je mi úplně špatně a to jsem o něm jen četla :-) Tak si říkám, že na takovou dovolenou bych snadno nalákala mamku - ta je do sladkého jak ďas, já zase zbožňuju boršč a čerstvé ryby bych si taky nechala líbit!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No jako po pár dnech už jsem taky měla toho oleje dost, ale nebylo úniku :D Ale jinak fakt krásná země, na delší výlet jako dělaná.

      Smazat
  4. Zdravím vás,

    jsem právě ve Lvově, již potřetí. Do Ukrajiny jsme se s manželem doslova zamilovali, za poslední 3 roky jsme tu již popáté, vždy cca na týden, v létě i v zimě. Procestovali jsme Zakarpatí, vč. Užhorodu, až po Lvov.
    Milujeme zdejší skoro panenskou přírodu i upřímné lidi.. Bylo by toho moc k vyprávění!
    Akorát se nemůžu ztotožnit s pisatelčiným názorem na ukrajinskou kuchyni. Možná měla smůlu na konkrétní zařízení. V dnešní době najdete na Ukrajině moderní restaurace s výbornými steaky apod., zrovna tak skvěle se najíte v podnicích s tradiční kuchyní. Ukrajinská kuchyně je především o vařeném jídle, zelenině. Sama mastné, natož smažené, "nespolknu", a přitom se tu cpu od rána do večera, nevím, co ochutnat dřív :-) Ano, kysanou smetanu si Ukrajinci (zrovna tak Rusové a Poláci) přidávají skoro do každého jídla, ale! dávat si ji nemusíte, stačí poprosit... Já sama ji také nemusím. Tradiční ukrajinské jídlo není rozhodně o oleji a smažení - vareniky, bograč, kaša, zelné závitky atd. atd.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mě taky strašně zaujala, v létě tam pánuju jet znovu (právě i kvůli jídlu :D).
      Co se týče toho ého komentáře ohledně maastných jídel, to já právě píšu, že to jsem byla nucená jíst v hotelu, kde celá stáž probíhala a tam vařili teda takto. Jinak když jsem měla možnost být ve městě a restauracích, tak to bylo lepší a moc mi tam chutnalo. Ale oproti tomu, na co jsem zvyklá obecně (co si vařím pro sebe) na mě ta tradiční jídla mastná byla - právě třeba vareniky se škvarky a tak ( i když samozřejmě mohla jsem si je dát s něčím jiným), ale na chuť si stěžovat nemůžu :)

      Smazat

Děkuju za návštěvu mého blogu! Pokud se vám recept líbí, máte nějaké připomínky či nesrovnalosti, dejte mi vědět prostřednictvím komentáře. Všech reakcí si velmi cením a odpovím co nejdřív :)