pondělí 25. dubna 2016

Hostina ledu a ohně: Alžbětinské citronové zákusky

Nevím jistě, jestli jsem to tu už na sebe práskla, ale jsem tak trochu závislák na seriálech (jako by nestačila závislost na jídle, těžký to život). Sleduju jich celkem dost, nejčastěji u jídla, takže jednou určitě přijde ta chvíle, kdy srostu se sedačkou :D Každopádně jedním z těch, které sleduju nejradši, je právě Hra o trůny. Nejspíš ji nemusím moc představovat, snad jen připomenu, že dneska (ve světě teda už včera) má premiéru šestá řada. Shodou okolností mi to tak vyšlo skvěle načasovat se zveřejněním dnešního příspěvku, kde je recept tak trošku na druhé koleji a jde tu především o knihu. Díky Knihám Dobrovský se mi totiž naskytla možnost "otestovat" kuchařku přímo související se Hrou o trůny, konkrétně tedy s její knižní předlohou Píseň ledu a ohně (kde Hra o trůny je pouze prvním dílem zatím pětidílné ságy, zbývající dva díly čekají na dopsání a vydání). Jak už jsem psala, seriál mám strašně ráda, takže jsem po téhle nabídce hnedka skočila s velkým nadšením!

V televizním zpracování samozřejmě není tolik prostoru na méně podstatné věci, což jídlo mezi tou horou intrik tak nějak je, ale v knižní podobě má Martin prostoru (téměř) neomezeně, a tak se tam dost často vyskytujou popisy toho, co postavy zrovna konzumují. Toho se chytly právě autorky této kuchařky, Chelsea a Sariann, které si založily blog Inn at the Crossroads a na něm zveřejňovaly své pokusy o realizaci jídel z Písně ledu a ohně. Nakonec jim bylo nabídnuto sepsat to všechno do oficiální kuchařky, která spatřila světlo světa v roce 2012. U nás vyšla v češtině právě letos pod názvem Hostina ledu a ohně: Oficiální kuchařka Game of Thrones.

Kniha má celkem 240 stran a je skutečně "posvěcená" Georgem R. R. Martinem, který přímo v úvodu píše o tom, jak má sám jídlo dost rád a jak mu na různých akcích Chelsea a Sariann nosily na ochutnávku zhmotněné pokrmy z jeho vlastní ságy (protože on o tom sice píše, ale vařit prý vůbec neumí - to bychom si mohli podat ruce :D). Konkrétně na propagační akci v Bostonu mu donesly mimo jiné citronové zákusky, po kterých se mohl utlouct (stejně jako Sansa), takže neměl problém tenhle projekt podpořit.

Kuchařka na omak působí hodně pěkně, je rozměry zhruba uprostřed mezi A5 a A4 a po grafické stránce je moc hezky zpracovaná. Pevná vazba a foto hostiny ji činí vzhledově velmi vydařenou, její temné ladění na mě působí přesně tím dojmem, jaký vyvolává samotný příběh. Na zadní straně je výňatek z Martinova úvodu ke kuchařce a při pohledu na zcela otevřené desky tvoří celý obal knihy působivé panorama plné jídel, na které jsou recepty přímo v kuchařce. Kniha je samozřejmě vybavena obalem, ten jsem na svém výtisku během focení sundala, protože se znám a nerada bych kuchařku ušpinila (a že už jsem tak bohužel pár domácích kuchařek poznamenala). Zakoupit ji můžete přímo v eshopu Knihy Dobrovský, kde stojí 359 Kč, v kamenné prodejně je pak za 399 Kč.

Hned po Martinově úvodu následuje vyjádření autorek a pak už začíná samotná kuchařka. Receptům předchází jakýsi úvod do kuchyně Západozemí, respektive čím co nahradit. Autorky totiž při své honbě za autentičností receptů vycházely kromě samotné ságy taky ze středověkých receptů, takže se v receptech objevuje třeba pratur, holoubátka a ne zcela obvyklá koření (galgán, santalové dřevo či rajské zrno). V podstatě je to všechno sehnatelné (až na toho pratura), ale dost věcí je třeba shánět online, takže autorky ke každé z těchto surovin nabízejí i podstatně obvyklejší surovinu jako možnou náhražku. Zároveň tu jsou uvedeny i základní recepty na těsto, kořenící směsi a jiné, které jsou pak používány v následujících receptech. Na závěr této kapitolky je pak uveden obecný přehled o kuchyních jednotlivých oblastí Západozemí.

A teď už konečně k té nejdůležitější části. Kuchařka je rozdělena tématicky právě podle jednotlivých oblastí na Zeď, Sever, Jih, Královo přístaviště, Dorne a oblast za Úzkým mořem. Každá oblast je v knize uvedena jako nová kapitola odlišená jinou barvou a je uvedena barevnou stránkou s výpisem všech receptů, které se dané oblasti týkají a jsou v kapitole napsány. Co se mi osobně hodně líbí, je úryvek ze ságy pod každým receptem, ve kterém je právě ono jídlo zmíněno. Navíc je pro každé jídlo představena dvojí varianta - "středověká" a moderní. U "středověké" varianty je navíc ještě uveden recept v původním znění přímo ze středověké kuchařky, podle které autorky sestavily tu svou aktualizovanou "středověkou" verzi. Obě verze se obvykle docela liší, přičemž v moderní se objevují i módní suroviny jako je mascarpone, zatímco v té "středověké" se častěji vyskytují ona neobvyklá koření.

U receptů je kromě strohého postupu připojeno i krátké povídání přímo od autorek, které výsledný pokrm lákavě popisuje, případně dovysvětluje postup apod. Dále je u každého receptu uveden počet porcí, rozepsána doba přípravy a doporučeny další chody z knihy, které se k vybranému pokrmu hodí. Naprostá většina receptů je taky doplněna o fotku finálního produktu, aby člověk věděl, co mu má vzniknout. Fotky jsou spíš menšího formátu, i když i několik celostránkových se v kuchařce najde. Foodstyling není úplně dotažený, ale zase v rámci tématického vyznění působí docela dobře. V závěru publikace nechybí rejstřík receptů a dokonce je přítomen i návrh celého menu inspirovaného vždy nějakou významnou událostí z příběhu (např. svatba v Králově přístavišti).

Z knížky jsem byla vážně nadšená, přelouskala jsem většinu textu ještě během prvního odpoledne a pak jsem vybírala, co vyzkouším jako první recept. Nakonec jsem si vybrala alžbětinské citronové zákusky, které má nejradši Sansa  (dokonce se tohle dostalo i do seriálu :D). Jmenuje se to sice zákusky, ale podle fotky v kuchařce to vypadá spíš na sušenky a i po vlastní realizaci bych to osobně nazvala sušenky. Protože autorky jsou Američanky, používá se v ní jako měrná jednotka hrnek (respektive lžíce a lžičky). Asi bych popravdě víc uvítala, kdyby to v rámci překladu bylo převedeno na gramy, protože americké hrnky mají jen 240 ml a váha každé suroviny v hrnku je relativně přesně stanovená (respektive tím, že člověk vezme běžný hrníček na kafe a nasype si do něj mouku, může ve výsledku dosáhnout dost velkých odchylek od zamýšleného množství v receptu, což platí obecně při vaření podle anglosaských receptů). Každopádně převodní míry je dost snadné najít na internetu, případně se dají koupit i u nás americké odměřovací "hrnky".

Samotná příprava mi trvala o dost déle, než je v receptu uvedeno (ale já jsem teda pomalá tak nějak u všeho), a hned na začátku mě konkrétně u těchto zákusků šokovalo množství cukru, které je cca 400 gramů na 260 gramů mouky (což ale je hodně častý jev u amerických dezertů, sladí tam fakt FAKT hodně). To jsem teda rovnou skrouhla na polovinu (a klidně bych dala ještě o něco méně příště). Nevím, jak autorky dosáhly takové konzistence, kdy se jim v troubě pak zákusky roztékaly, já jsem z uvedených surovin i po ubrání poloviny cukru nebyla schopná vytvořit celistvé těsto, ale kuličky se z něj uplácat daly. Abych dosáhla tvárného těsta, které se při pečení trochu rozteče jako u klasických sušenek (a přiblížila se tak vzhledu na fotkách), musela bych nejspíš přidat i nějakou tekutinu a místo žloutků dát celá vejce. Každopádně výsledné zákusky (i když vzhledově odlišné od předlohy) chutnaly fakt dobře, takže nakonec všechno dobře dopadlo. Co se týče polevy, příště bych volila spíš z citronové šťávy (případně ubrala další cukr v sušenkách), protože už se mi to zdálo sladký až až. Podařilo se mi ji teda naředit mlékem o trochu víc, než jsem chtěla, takže na fotkách nejde skoro vůbec vidět, čistě moje chybička.

Protože tyhle zákusky jsou v kuchařce uvedeny v kapitole Královo přístaviště, další recepty jsem zkoušela z kapitoly Zeď. Tam jsem neměla nejmenší problém, všechno šlo jako po másle. Jediné, co mi u receptů nesedělo, byl uvedený počet porcí, vždy jsem toho měla podstatně víc :D Příště přijde na řadu další recept a chci z kuchařky zkusit i něco slaného, takže rozhodně nekončím! Celkově bych knihu doporučila, není to jenom záležitost pro fanoušky seriálu/knižní série, ale skutečně se podle ní dá vařit a uvařené/upečené pokrmy jsou jedlé nebo spíš fakt dobré. Moje nadšení neopadlo a přiznám se, že při kuchtění z ní jsem se culila jak malej Jarda, protože jsem zkrátka měla pocit, že tak trochu brousím v tom Západozemí (ráda bych řekla, že nejsem blázen, jen trochu víc nadšený fanoušek, ale věřím, že fandové čehokoliv pro mě najdou pochopení :D; když dávali v zimě nový Star Wars, měla jsem dokonce i tématický kapesníčky, ale přátelé mi to tolerovali naštěstí).

Recept je tedy převzatý přímo z kuchařky, kterou můžete zakoupit v eshopu Knihy Dobrovský, a kromě množství cukru jsem v něm nic neměnila, z těsta sice vznikne těsto podobné spíš drobence, ale kuličky na budoucí sušenky se z něj tvarují relativně bez obtíží. Tak se do nich pusťte, stihnete to tak akorát do dnešní premiéry nové řady :)
Ingredience:
Zákusky:
260 g hladká mouka
200 g cukr písek
90 g máslo
strouhaná kůra ze 2 citronů
1 vejce
2 žloutky
Poleva:
40 g cukr moučka
1 až 2 lžičky mléko

Postup:
Zákusky: Mouku smícháme s cukrem a přidáme máslo nakrájené na kousky. Rukou zpracujeme na drobenku. Přidáme citronovou kůru, vejce a žloutky a promícháme do smísení, Rukama se pak snažíme vytvořit co nejcelistvější těsto, které drží pohromadě. Z těsta tvarujeme postupně malé kuličky o průměru zhruba 2,5 cm. Na vyložený plech je dáváme vedle sebe s mezerou cca 2 až 3 centimetry. Pečeme v předehřáté troubě na 180C asi 10 až 15 minut, přičemž na povrchu by neměly příliš změnit barvu a měly zůstat spíše světlé. Necháme vystydnout a pocákáme polevou.
Poleva: Do cukru přidáme jednu lžičku mléka a důkladně promícháme, pokud je poleva málo tekutá, přidáme půl lžičky mléka a opět promícháme, případně opět přidáme půl lžičky mléka.

  • Mléko do polevy přidávejte opravdu v malém množství, ať nemusíte dodávat další cukr na zahuštění, polevy by pak bylo zbytečně mnoho a zbyla by vám.
  • V originálním receptu je 400 g cukru, já jsem množství snížila na polovinu. Pokud by se vám i tak zdály příliš sladké, udělejte polevu z citronové šťávy místo mléka.
Závěr:
Chuť sušenek je dostatečně citronová, krásně voní a nejsou tvrdé, ale tak akorát uprostřed mezi měkkými a klasicky sušenkově tvrdými. Z dávky těsta jsem jich měla zhruba 45 a zmizely rychlostí blesku. Se sestrou jsme zařídily, že za vlast padla půlka ještě před pořádným vychladnutím, druhá zmizela další den během hodinky, co jsem zrušila zákaz jejich konzumace (protože jsem je potřebovala vyfotit :D). Takže rozhodně je označuju za úspěch. Moc děkuju Knihám Dobrovský, že jsem mohla tuhle kuchařku vyzkoušet, velice mile mě překvapila jak ze stránky fanouškovské, tak čistě ze strany pečící. Za hodinku a něco má Hra o trůny premiéru na HBO, takže já jdu vyzkoušet další recept, ať máme doma ke sledování něco autentickýho :D A závěrem tedy ještě jednou můžu Hostinu ledu a ohně s čistým svědomím doporučit!

5 komentářů:

  1. Hru o trůny úplně zbožňuju! :D K pondělní premiéře jsem taky dělala lemon cakes, jen podle tohoto receptu ( http://www.grouprecipes.com/127560/lemoncakes-from-game-of-thrones.html ) a dopadly skvěle. Tyhle ale určitě taky vyzkouším protože vypadají báječně :) A díky za tip na kuchařku- rozhodně si ji pořídím a bůhví kdy bych se o ní jinak dozvěděla :)Klára

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ohoho, to jsou ty podle receptu od HBO? Ty vypadají taky hodně dobře, tak nějak víc dortíkově a zákuskově :D Jinak kuchařku fakt doporučuju do sbírky, vypadá moc pěkně a dá se podle ní vařit, což je super, protože u hodně kuchařek, co jsem měla možnost vyzkoušet, recepty moc nefungovaly, takže tady jsem byla (a pořád jsem) fakt nadšená.

      Vymazat

Děkuju za návštěvu mého blogu! Pokud se vám recept líbí, máte nějaké připomínky či nesrovnalosti, dejte mi vědět prostřednictvím komentáře. Všech reakcí si velmi cením a odpovím co nejdřív :)