Hruškový koláč s ořechy a skořicovou drobenkou

Soudě podle pohledu z okna našeho bytu, je tu podzim. Nefalšovaný barevný chladný podzim. V předsíni se mi kupí bedny plné vlašských ořechů (na Vánoce jich přece třeba tuny), červených jablíček a v neposlední řadě taky kila hrušek. Ten tam jsou dny, kdy jsem vyšla ven jen v tričku a neomrzly mi všechny končetiny. Teď už zase musím vytáhnout všechny ty šály a bundy, svetry a dlouhé kalhoty. Nevím jak vy, ale po létě se v tomhle oblečení vždycky cítím jaksi svázaná a trvá mi docela dlouho, než si na to zvyknu. Taky moje chutě se mění, ledničkové nepečené dezerty mě nechávají chladnou (fajn, kecám, sním všechno vždy a všude :D) a střídá je chuť na hutné typicky české buchty a koláče, nákypy, bábovky a pečená jablka. A jak už jsem psala výše, kolem mě je spousta hrušek a ořechů a byla by škoda toho nevyužít.

Mimochodem mám takový pocit, že příšte už tu můžu rovnou psát recepty na vánoční cukroví - stačí se kouknout do obchodů a zdá se mi, že svět se už fakt zbláznil. Nebo jsem jediná, kdo si všiml, že v Kauflandu mají vánoční sortiment už od posledního SRPNOVÉHO týdne? A od minulého týdne už mají Vánoce i v Lidlu a Albertovi. Vsadím se, že Tesco, Globus, Spar a Billa nejsou o moc pozadu, i když jsem v nich nebyla. Vánoce mám fakt děsně ráda, ale není na ně přece jen trochu brzo? Já bych teda asi nechtěla jíst přes čtvrt roku staré vánoční pečivo jako jsou ty balené štoly v obchodech. Teda asi jim nic nebude, ale přijde mi na hlavu, že něco takového vydrží čerstvé přes půl roku. Ale dobře, konec o Vánocích, jejich čas teprve přijde. Ale dovolte mi ještě jednu poslední otázku - máte už nakoupené dárky? Mně se totiž zdá být ještě moc brzo, potřebuju k tomu tu krásnou vánoční atmosféru, jinak nic nevyberu.

A teď už ke koláči. Když mi bylo 14, začala jsem si zkoušet různý recepty z časopisů - vždycky jsem je pečlivě vystřihla a nalepila do svého deníku s recepty, připsala tunu poznámek o tom, co příště změnit apod. Už jsem se k nim ale nikdy nevrátila. Nedávno jsem na tento deník zase narazila a zjistila jsem, že v něm přece jen je pár receptů, které jsem označila 5 hvězdičkami (jakože fakt stojí za hřích :D). A úplnou náhodou byl mezi nimi i recept na hruškový koláč. Mé poznámky jasně uváděly, co všechno změnit, aby to bylo ještě lepší, a tak jsem si řekla: "Proč ho nezkusit?" Myslím, že je dobře, že jsem se do něj pustila.

V původním receptu (z časopisu) se do těsta dávalo tak malé množství cukru, že výsledkem byla hmota bez chuti, a tak velké množství droždí, že by stačilo na tři koláče. Do náplně zase měly přijít pouze lískové oříšky a povrch se měl zdobit mandlovými tyčinkami. Já vážně nevím proč, ale jsem toho názoru, že zdobit se má tím, co je uvnitř. Nedodržuju to teda vždycky, zase takový puritán nejsem, ale občas mi to je dost proti srsti, nemůžu si pomoct. Navíc lískové oříšky mají celkem výraznou chuť, která se mi k těm hruškám tolik nehodila, vlašské ořechy mi k nim pasují víc (což je čistě můj osobní názor) - aspoň v tomto koláči. No a aby to teda vyhovovalo té mé zásadě, místo lískáčů dávám půlku vlašských ořechů (které jsou chuťově taky dost výrazné) a půlku mandlí (které jsou naopak docela jemné a po smíchání se vším ostatním mají lehkou marcipánovou vůni). Tak ořechy nepřebijí chuť drobenky a hrušek. Jo a hrušek dávám taky víc, díky nim je celý koláč dokonale vláčný, vlhký a šťavnatý. A pokud jsou vaše hrušky betonové (jako ty moje), tak se vůbec nebojte - změknou i ti nejtvrdší chlapi, předvařovat se tedy nemusí.

Drobenka, to je má nejoblíbenější část na každém koláči. Musí být máslová, dostatečně sladká, akorát křupavá, ale zase ne suchá. Dělám ji vždycky v poměru 1:1:1, čili stejně cukru, mouky i másla a pokaždé je dokonalá (teda podle mě :D). Mouku dávám většinou polohrubou, protože hrubou vždycky zapomenu koupit, ale stejně nikdy nevidím rozdíl. A mám pocit, že s tou polohrubou mi chutná víc, ale to už je věc osobního názoru.

Taťka je už od mala fakt šíleně zapáleným cyklistou a jeho bratr taky tak. Zrovna když jsem koláč upekla, tak byli oba na cestě k nám domů z jednoho cyklistického setkání. Znám taťku - jakmile pak ucítí jídlo, snědl by i koně :D Přála bych si mít jeho metabolismus, protože nikdy nepřibere ani deko. No a strejda, ten je ještě hubenější a vždycky, když mu někdo nabídne něco k jídlu, jeho odpoveď zní: "To ne, já nemůžu. Hubnu." Hned jak přijeli, říkám, že jsem upekla koláč. Strejdovu odpověď už znáte, ale hádejte kdo neodolal? Správně, můj hubnoucí strýc :D Ach jo, tak bych taky chtěla hubnout, jenže on to vůbec nepotřebuje. No nic, jdeme péct.

Ingredience:
50 g mandlové tyčinky
Těsto:
200 ml vlažné mléko
375 g polohrubá mouka
4 g sušené droždí (1/2 balíčku)
80 g cukr krupice
špetka soli
75 g změklé máslo, pokrájené
Náplň:
5 vajec
100 g cukr krupice
150 g mleté mandle
150 g mleté vlašské ořechy
900 g hrušky (oloupané, bez jadřince)
Drobenka:
100 g polohrubá mouka
100 g cukr moučka
100 g studené máslo, na malé kousíčky
1 lžička mletá skořice

Postup:
Těsto: V míse smícháme všechny suché přísady včetně másla, přilijeme mléko a promícháme do hladkého těsta. Rukama ho pak hněteme asi 5 až 10 minut, až je pružné, hladké a jemné. Utvoříme z něj bochánek, zakryjeme utěrkou a dáme na teplé místo asi na 30 až 60 min kynout (až svůj objem zdvojnásobí). Pak těsto opět krátce prohněteme, vyválíme na velikost plechu (30 x 40 cm) a přeneseme na vymazaný a vysypaný plech. Vytáhneme okraje (aspoň 3 cm - náplně je opravdu hodně).
Náplň: Hrušky nakrájíme na pláty silné asi 2 cm (zhruba na čtvrtky).Vejce s cukrem vyšleháme do světlé pěny (cca 10 minut) a zlehka vmícháme oba druhy mletých ořechů.
Drobenka: Mouku, skořici, cukr a kousíčky studeného másla rychle hněteme konečky prstů, až se utvoří malé drobky a všechny přísady se spojí. Nehněťte příliš dlouho, jinak máslo změkne a místo drobenky vznikne těsto.
Sestavení: Ořechovou náplň nalijeme na těsto, poklademe pláty hrušek. Koláč zakryjeme a necháme asi 10 až 15 minut kynout. Mezitím si předehřejeme troubu na 180C. Koláč posypeme rovnoměrně drobenkou, pak mandlovými tyčinkami, dáme do trouby a pečeme 10 minut. Teplotu snížíme na 160C a dopékáme ještě asi 35 až 45 minut dozlatova. Párátko zapíchnuté do středu koláče na sobě nesmí mít drobky, ale dáváme pozor i na to, abychom ho příliš nevysušili. Necháme vychladnout a podáváme.

• Chcete-li, můžete místo obyčejného cukru použít do těsta i do náplně domácí vanilkový cukr. Já to tak dělám a koláč pak má naprosto báječnou vůni i "hlubší" chuť.
• Pláty hrušek dávejte těsně vedle sebe, klidně i přes sebe. Vždycky použiju všech 900 g a koláč pak chutná náramně.

Závěr:
Myslím, že strýc potvrdil, že koláč k jídlu byl :D Taťka byl šťastný, že jsem prý konečně udělala něco normálního (= českého, klasického, nenovátorského; tím mě trochu naštval) a já jsem byla taky spokojená, protože mi to hodně chutnalo. Povrch koláče je krásně křupavý díky mandlovým tyčinkám, drobenka byla podle mě úplně úžasná - navlhlá od hrušek, lehce křupavá, akorát skořicová, až bych napsala celý odstavec jenom o ní. Těsto je naštěstí celkem tenké (nemám moc ráda velkou vrstvu těsta u takových koláčů, protože je trochu sušší) a jen lehce sladké. No a konečně náplň - báječně šťavnatá a lehce sladká po hruškách s výraznou chutí ořechů a jemným marcipánovým aroma po mandlích. Hrušky pečením dokonale změknou (ale nejsou blátivé, to zase ne!) a zkrátka je to strašně dobrý.