Blondies s bílou čokoládou

Tak a je to tady. Před dvěma dny jsem se vzbudila a zjistila jsem, že do Vánoc zbývají přesně dva měsíce. Ještě dva týdny zpátky jsem se tu škaredila nad tím, jak je na Vánoce příliš brzo a teď mě pro změnu chytá panika, že nemám koupený žádný dárek a co je ještě horší, nemám tušení, co vůbec chci koupit :D Včera jsem se jen tak letmo dívala po různých obchodech a výlohách a přiznám se, že vánoční nálada mě pomalu ale jistě začíná chytat za srdce. Už se přestávám i soustředit na školu a v hlavě mi místo exponenciálních rovnic a geometrických posloupností lítají sem a tam myšlenky na cukroví. Kolik druhů to bude letos, co to vůbec letos bude? Do menu jsem jen tak pro zajímavost přidala anketu ohledně cukroví, tak se nebojte odpovědět, je to 100% anonymní. A když jsem se u toho cukroví tak rozvášnila, rozhodla jsem se navodit vánoční atmosféru i doma něčím malinkým a sladkým.

Americké brownies (čti braunýz; doslova hnědky, což zní dost nevábně) jsou u nás v Česku už celkem profláklé, ale o jejich sestřičce (nebo bratříčkovi?) zvané blondies (čti blondýz; doslova  "blondýnky ", což je taky dost divný) si to až tak nemyslím. Takže co to vlastně je? Předem je nutno říct, že se jedná o typicky americkou záležitost, takže blondies jsou sladké, hutné a pro někoho i syté. Jedná se v podstatě o takové vlhké řezy, které se podávají nakrájené na čtverečky. To, že jsou hodně sladké, plyne už z toho, že jejich dominantní chuť je přímo založena na hnědém třtinovém cukru a nikoliv na čokoládě jako v případě brownies. Vymyslel je jeden šéfkuchař v roce 1982 potom, co zhlédl videoklip skupiny Blondie k písničce Heart of Glass na MTV.

Základní přísady jsou vždy stejné - mouka, hnědý cukr, máslo, vejce, kypřící prášek a vanilka. Dál už to je na fantazii toho kterého pekaře. Velmi častý je přídavek čokoládových kousků (většinou bílá nebo hořká čokoláda), ale zásadou je, že v chuti převažuje právě hnědý cukr a ne některý z přídavků. Svým charakterem i konzistencí připomínají brownies, a proto se jim někdy říká i blonde brownies. Jelikož si je vyžádala sestřička a já jsem je taktéž chtěla vyzkoušet, rozhodla jsem se, že se budu držet při zemi a ochutnám je v tom tradičním hávu.

Volba cukru je u těchto čtverečků celkem zásadní věc, takže rozhodně nezaměňujte třtinový cukr za klasický bílý, jinak té správné chuti nikdy nedocílíte. Ale aby to nebylo tak monotónní, v obchodě se najde hned několik různých druhů hnědého cukru. Během studování receptů z druhé strany světa jsem si všimla, že je to tak půl na půl: 5 receptů z 10 si žádá klasický světlý třtinový cukr (typu Demerara) a zbylých 5 receptů naopak tmavý třtinový cukr (konkrétně ten jsem u nás v regálech nenašla). Když jsem se pak koukla na recept a uviděla to MEGA množství cukru, lekla jsem se, ale když všude čtu, jak si na tom Amíci pochutnávají, řekla jsem si, že to risknu. Ale ještě se honem vrátím k tomu cukru - dala jsem půlku světlého hnědého cukru (konkrétně Demerara) a půlku tmavého cukru Muscovado (který je navíc i mnohem méně sladký, což je celkem plus u těchto blondies), kterého mám doma docela zásoby už od dob Speculaas.

Další dvě velmi důležité ingredience jsou máslo a vanilka. V tomhle případě máslo fakt nahradit nejde a jeho chuť je v řezech celkem silná a prostě u tohohle typu dezertů je máslo jediná správná volba. Ovšem neméně důležité je i použití pravé vanilky nebo kvalitního vanilkového extraktu. Já jsem použila svůj domácí vanilkový extrakt, ale klidně ho můžete nahradit semínky z vanilkového lusku, to už je na vás, ale opět jako u Pekanového páje i tady vanilka doplňuje chuť a posouvá ji zase o kus dál.

Recept jsem si opět sestavila z několika desítek receptů, které jsem prošla, tak, aby splňoval požadavky na tradiční základní blondies a závěrem jsem si množství trochu upravila na velikost mého pekáče, který je čtvercový o rozměrech 25 x 25 cm. Všechno vyšlo správně, takže předpokládám, že mé matematické výpočty byly dobře :D

Závěrem bych ráda řekla, že tohle není buchta. Nepředpokládá se tudíž, že si člověk ukrojí čtyři kusy velké jak dezertní talíř a dosyta se naláduje. To by pak dotyčný mohl velice snadno dostat hyperglykemický šok z přemíry cukru. Jsou to spíš fakt takový jednohubky, kdy stačí dva (no dobře, možná pět :D) malých kousků, zkrátka takové americké "cukroví". A to se pak blondies ani nezdají nějak mega sladké, ale závislost se na nich vypěstovat rozhodně dá.

Ingredience:
195 g hladká mouka
1/2 lžičky sůl
1 lžička kypřící prášek
1/2 lžičky jedlá soda
120g kvalitní bílá čokoláda, posekaná na malé kousky
320 g hnědý cukr (světlý či tmavý)
1 a 1/2 lžičky pravý vanilkový extrakt
165 g rozpuštěné máslo
1 a 1/2 vejce

Postup:
Prosátou mouku, sůl, kypřící prášek, sodu a posekanou čokoládu smícháme dohromady. Cukr s máslem vyšleháme do světlé pěny (cca 5 minut), přidáme vejce s vanilkovým extraktem a krátce prošleháme. Pak do cukrového krému zlehka vmícháme moučnou směs. Těsto nalijeme do vymazaného pekáče (25 x 25 cm) a pečeme v předehřáté troubě na 180C asi 20 až 25 minut, dokud není povrch hezky zlatavý a pevný. Uvnitř by měly blondies zůstat trochu vlhké, jakoby mírně nedopečené. Nechte vychladnout, nakrájejte na malé čtverečky (cca 4 x 4 cm) a pusťte se do nich :)

• O tom, jakou bílou čokoládu nejlépe vybrat, si můžete přečíst např. tady (3. odstavec).
• Já jsem použila půlku světlého hnědého cukru Demerara a půlku tmavého cukru Muscovado (mají např. v Marks & Spencer).
• Zbylou půlku vejce můžete použít např. na potření závinu nebo perníčků.

Závěr:
Ať si každý říká kdo chce co chce, blondies prostě jsou, byly a budou velmi chutnou záležitostí. Mají úžasnou jakoby karamelovou chuť, jsou máslově jemné a v mém případě i s velkými kousky bílé čokolády. Nejdřív na povrchu trochu křupnou a pak už se jen pomalu rozplývají na jazyku. Ano, jsou sladké, ale když jich člověk nesní tunu, ani mu to tak nepřijde. Američani k nim ještě doporučují velkou sklenici poctivého mléka a já mohu jenom doporučit dál. Dětem určitě chutnat budou, tím si jsem jistá a dospělým konec konců taky - mamka i taťka si s chutí pár kousků dali a kdyby na ně zbylo víc, snědli by nejspíš i pár dalších. Mimochodem, řekla jsem vám už, že tenhle dezert je fakt rychlovka?