Výzva The Daring Bakers: Javorovo-kakaové perníkové kraslice s javorovou pěnou

Výzva The Daring Bakers na měsíc duben byla hostována Evelyne z blogu Cheap Ethnic Eatz. Evelyne nás všechny vyzvala, abychom udělali javorovou pěnu a naservírovali ji do jedlých misek. Cenu obdrží nejkreativnější jedlá miska a náplň, pro svého favorita můžete hlasovat od 27. dubna do 27. května na thedaringkitchen.com!

Jedlé misky jsou velmi často součástí mého tvoření a pečení. Běžně je dělám na Vánoce, oslavy atd. Každopádně jsem o nich ale nikdy nepřemýšlela jako o jedlých miskách. Byly to prostě jen košíčky nebo sušenky, koláče atd. naplněné různými krémy, džemy, ořechovou náplní a spoustou dalších věcí. Prostě nic speciálního. Až do teď, protože pod pojmem jedlá miska (edible container - doslova z angličtiny kontejner, což ale může působit zavádějícím dojmem :D) si můžete představit téměř cokoliv. Sušenkové misky a hrnky, profiteroly, větrníky, kornouty z oplatků či těsta, jedlé talířky a tak dále. Jednoduše cokoliv. Co by napadlo vás?

S rozhodováním a vymýšlením svých jedlých misek jsem to vůbec neměla jednoduché - hlavně když jsem viděla všechny ty neuvěřitelně úžasné výtvory ostatních "odvážných pekařů". Jo, jo, už je to tak, zbožňuju je všechny :) Tak originální a fantastické! Mají opravdu super nápady. Když jsem se pak potloukala jedním místním obchůdkem s cukrářskými potřebami, do oka mi padly formičky na velikonoční kraslice. Okamžitě jsem se do nich zamilovala a musela jsem je prostě koupit. No a můj nápad byl na světě.

Evelyne nám chtěla představit slano-sladkou kombinaci chutí v podání slaniny s javorovým sirupem. Osobně jsem otevřená novým věcem, ale toto pro mě už nové nebylo. Už kdysi jsem zkusila ostružinové muffiny s kandovanou slaninou a tahle kombinace mně samotné chutnala. Bohužel u nás doma jsem byla tou jedinou. Mamka muffiny odmítla jíst hned, jak jsem jí řekla o té slanině - do té doby si myslela, že to je sušené ovoce (no jo, kdybych mlčela) a taťku to taky zrovna dvakrát nenadchlo. Chudák ségra mi je pomohla sníst (netušila jsem, že jí to nechutná), a proto jsem se radši slanině v této výzvě vyhla. Nicméně jsem chtěla, aby moje misky byly trochu slané, protože několik pekařů si stěžovalo, že pěna je příliš sladká.

Jak se postupně blížily Velikonoce, rozhodla jsem se, že tohoto tématu se budu držet i u svých jedlých misek (což je očividné už z jejich tvaru). Sestra mě vždycky žádá, abych její porci udělala sladší (což nepáchu, protože pak je to jak cumel). Do pěny jsem ovšem žádný cukr přidat nemohla (kdo by to pak jedl) a do misek nakonec taky ne, když mají vyrovnat sladkost pěny. A pak jsem si všimla, jak na mě z poličky kouká pořádný zbytek marcipánu z Vánoc (důkladně zabalený, stále v záruce). Super, to by mohlo být ono! Když přišel den D, vytáhla jsem marcipán z obalu připravená vytvořit roztomilá marcipánová kuřátka, a v tom jsem si něčeho všimla. Marcipán byl plesnivý! No paráda, ani jsem netušila, že se tohle může stát. Nevadí, něco vymyslím. Marcipán letěl do koše a já jsem si našla velice jednoduchý recept na mléčnou pastu (vzpomínka z dětství, mňam) a použila ji místo marcipánu.

Neměla jsem ani tušení, že výroba zvířátek z takovéhle hmoty je tak jednoduchá. Kraslici jsem naplnila do poloviny pěnou, doprostřed na to položila kuřátko a jedno mini čokoládové vejce. Takhle jsem to pak dávala dětem. Je trošku kýčovité (dobře, tak hodně kýčovité), ale to mají děti většinou rády. Pro dospělé jsem si pěnu dala do zdobícího sáčku s hvězdicovou špičkou a do kraslice ji ozdobně natříkala, polila kyselkavou jahodovo-malinovou omáčkou (kterou jsme zavařovali loni v létě) a posypala trochou strouhaného perníku (z jedné kraslice, co mi zbyla). Omáčka pěkně kontrastovala se sladkou pěnou.

Co se týče receptu na perníkové kraslice, tak ten jsem si tak trochu vytvořila sama. Fakt jsem se bála, jestli se to podaří či nepodaří, protože javorový sirup není zrovna otázkou pár korun. No, musím se přiznat, že jsem nejdřív byla vážně zklamaná, protože ty perníky byly jak beton! Fajn, perníčky jsou většinou tvrdý, tak je nechám změknout. A tak se mi válely na stole asi týden se sklenkou vody, aby natáhly vlhkost. A víte co? Nezměkly! Jenom strašně malinko. Fajn, byla jsem zklamaná podruhé. Přesto jsem jim dala ještě jednu poslední šanci. Naplnila jsem je pěnou, dala vychladit přes noc a další den voilá! Byly super! Měkké, ale dostatečně pevné, aby pěnu udržely, ne příliš sladké a prostě moc dobré. Úspěch!

Když přijde řeč na javorový sirup, obvykle kupuju ten od Steeves Maples. Vím, že to není čistý javorový sirup, protože obsahuje ještě vodu, cukr a javorové přírodní aroma, ale prostě mi strašně chutná. Ovšem pro tuto výzvu jsem si koupila ten čistý 100% sirup a bohužel nemůžu říct, že bych skákala radostí do stropu. Ten čistý sirup má totiž tak divnou javorovou chuť, která se hodně těžko popisuje. Můžu jen říct, že je hodně ostrá a silná, trochu jakoby karamelová a sladká, ale pro mě taková ne moc příjemná. Pěna samotná je dobrá, protože je tu šlehačka, která chuť sirupu hodně zjemní, ale přesto. Příště určitě použiju ten polofalešný ale zato nehorázně dobrý sirup od Steeves Maples (ale do perníků bych určitě dala ten čistý - má výraznější chuť). Mimochodem mezi tím čistým a polofalšeným je téměř nulový rozdíl v ceně (oba stojí zhruba 550 Kč za litr).

Ještě než se dostanu k receptu, zmínila bych, že já jsem perníkové kraslice ozdobila hnědou královskou polevou (čili bílkovou), nechala ji přes noc uschnout a pak jsem je naplnila pěnou. Se zdobením kdyžtak počkejte 3 dny od upečení kraslic, jinak by vám poleva opadávala. Ale není nutné je zdobit.

Ingredience:
Kraslice:
25 g máslo
65 g cukr moučka, prosátý
1/2 lžičky soda
65 g (50 ml) čistý javorový sirup
1/2 vejce
10 g kakao
1/2 lžičky mořská sůl
1/2 lžičky mletý hřebíček
1/2 lžičky mletá skořice
1/2 lžičky mleté nové koření
1/4 lžičky mletý muškát. oříšek
225 g hladká mouka, prosátá
1/2 vejce na potření
Pěna:
320 g (240 ml) čistý javorový sirup
4 velké žloutky
7 g prášková želatina
360 ml smetana ke šlehání (30 až 40 % tuku)
Zdobení pro děti:
15 až 20 ks čokoládová mini vajíčka
15 až 20 ks marcipánová kuřátka (či z jiné hmoty)
Zdobení pro dospělé:
asi 1 sklenice jahodovo-malinové omáčky (nejlépe domácí)
1 perníková kraslice, nastrouhaná

Postup:
Kraslice: Mouku dejte do velké mísy a odložte. V hrnci smíchejte všechny ostatní přísady a za stálého míchání přiveďte k varu ( na mírném ohni). Vařte 30 vteřin, odstavte a ihned nalijte do mísy s moukou. Vařečkou dobře smíchejte a rukama pak vypracujte hladké, pevné těsto. To vyválejte na lehce pomoučněném vále na tenký obdelník (tloušťka cca 3 mm). Vykrojte z nich velká vejce a dejte je na olejem potřené formy na kraslice. Nechte je sušit při pokojové teplotě asi 50 minut. Pak pečte v předehřáté troubě na 180C asi 6 až 9 minut. Měly by znít dutě při poklepání. Nechte je minutu stydnout, pak okamžitě potřete rozšlehaným vajíčkem (aby se hezky leskly). Sejměte je z forem a nechte zcela vystydnout. Skladujte na talíři při pokojové teplotě asi týden, aby trochu změkly.
Pěna: Javorový sirup přiveďte k varu a odstavte. V misce rozšlehejte žloutky a nalijte na ně trochu horkého sirupu za stálého šlehání (to zabrání sražení/uvaření žloutků). Žloutkovou směs postupně zašlehejte do horkého sirupu do smísení. Odměřte 60 ml smetany ke šlehání, dejte do misky a posypte želatinou. Nechte bobtnat 5 minut. Misku s želatinou pak ve vodní lázni na nízkém plameni zahřívejte do rozpuštění želatiny. Želatina nesmí vařit!! Želatinovou směs zašlehejte do sirupu se žloutky a dejte stranou. Občasně promíchávejte po dobu 1 hodiny nebo až má sirupová směs konzistenci syrového bílku. 1/4 ušlehané smetany vmíchejte do sirupové směsi. Pak jemně vmíchejte zbytek ušlehané smetany a dejte chladit na 2 hodiny.
Sestavení: Pěnu vyndejte z lednice. Pokud je příliš ztuhlá, 3x nebo 4x ji ručně prošlehejte, až je hladká a trochu tekutější než předtím. Pro děti: nalijte pěnu do poloviny kraslice, do středu dejte kuřátko a vedle něj čoko vajíčko. Pro dospělé: pěnou (ta by měla být pevnější, aby držela tvar) naplňte cukrářský sáček s ozdobnou špičkou a nastříkejte ji do kraslice. Polijte ovocnou omáčkou a posypte strouhanou kraslicí. V obou případech chlaďte aspoň 6 hodin nebo přes noc. Nyní můžete servírovat.

• Kraslice můžete ozdobit královskou polevou, aby byly svátečnější. Tady najdete užitečné tipy i recept. Ozdobte je až tři dny po upečení (aby poleva neopadávala).
• Ujistěte se, že kraslice budou moct 1 týden odpočívat, aby změkly.
• Pokud nemáte ovocnou omáčku, použijte jahodový džem, který není příliš sladký, a zřeďte ho trochou vody (můžete přidat i pár kapek citronové šťávy).
• Chuť javorového sirupu nemůže být ničím nahrazena, ale pokud je to poravdu nutné, existují alternativy. Místo 240 ml javorového sirupu lze zkusit použít: 180 ml kukuřičný sirup + 55 g máslo + 1/2 lžičky javorový extrakt (nemusí být); 240 ml med (ale chuť je naprosto jiná). Můžete taky zkusit udělat svůj vlastní cukrový sirup: do pánve dejte 100 g cukru krupice a zahřívejte do jeho rozpuštění a zhnědnutí. Mezitím dejte 220 g hnědého cukru do jiné pánve, zalijte 240 ml vroucí vody a bez míchání přiveďte k varu. Přidejte do rozpuštěného hnědého cukru zkaramelizovaný cukr krupici. Vařte za mírného probublávání a častého míchání do zhoustnutí. Odstavte a vešlehejte 1 lžičku másla a 1 lžičku javorového či vanilkového extraktu.

Závěr:
Perníkové kraslice mi opravdu chutnaly. Trochu mi připomínaly klasické perníčky. Nejřív byly sice betonové, ale po pár dnech a vychlazení krásně změkly a byly velice příjemné, ačkoliv chuť javorového sirupu nebyla příliš výrazná. Nicméně pěna nebyla tak dobrá, jak jsem očekávala. Chci říct, že chutnala dobře, ale prostě mi nějak nesedla ta ostrá výrazná chuť javorového sirupu. Mě by nejspíš mnohem víc chutnala s tím polofalešným :D Ale kombinace javorové pěny s kyselou ovocnou omáčkou byla úžasná! Velmi osvěžující, vyvážená a nepříliš sladká. Pěna sama má báječnou "pěnovou" texturu - bublinková, vzdušná a lehká. Je trochu moc sladká, ale když se jí dohromady s kraslicí, je to vyrovnané. Perníkové kraslice nejsou vůbec přeslazené a dokonce v nich jdou cítit lehce slané tóny doprovázené jemně kořeněnou chutí. Je to milý dezert, ale nemyslím si, že ho budu dělat často (vím o lepších způsobech využití javorového sirupu). Každopádně bylo fajn vyzkoušet něco nového a aspoň naše velikonoční tabule byla něčím zajímavým obohacená.

A ještě je tu jedna věc, kterou rozhodně nemůžu opomenout. Skupina "daring bakerů" se nám tady v Česku pomalu, ale jistě rozrůstá, a tak se určitě podívejte i na stránky Meg, která vykouzlila větrníčky jako jedlé misky, a taky si určitě přečtěte o dubnové výzvě u Lucie - už na DB fóru se mi sbíhaly sliny při pohledu na její krásné kremrole z domácího listového těsta.