Granita s brusinkovou vodkou

Venku nám zima pomalu přituhuje, ale tentokrát se budu trochu vracet v čase, protože jak už jsem předeslala před pár dny, bude něco ledového a to se hodí spíš k horkému létu. Ale stane se, že občas (vlastně až moc často) narazím na nějaký dezert, který se mě chytne a nechce mě pustit, dokud to s ním pořádně neproberu. Tentokrát to byla granita a i když je venku ráno taková kosa a já v ní musím pobíhat, abych se nějak dostala do školy (proč nemůže jednou škola za mnou?), pořád mě lákala, až jsem to vzdala a pustila se do ní. Ovšem pořádně jsem jí přiostřila :D

Pokud netušíte, co to je ta granita, tak předem říkám, že nemám na mysli českou firmu zabývající se těžbou kameniva (což je první věc, kterou nám poví strejda Google), ale naopak dezert ze slunné Itálie. Údajně pochází konkrétně ze Sicílie a vyrábí se v podstatě ze tří surovin: vody, cukru a příchutě. Ta je právě na Sicílii nejčastěji v podobě čerstvé citronové šťávy, ale samozřejmě se po celé Itálii najde spousta dalších. Co granitu odlišuje od klasické zmrzliny či sorbetu, je proces výroby a hlavně konzistence. Granita je spíš podobná roztříštěnému ledu, tvoří ji hrubé krystalky, ale opět se to liší v závislosti na oblasti Itálie. Když se začne roztíkat, tak si osobně vzpomenu na bazén a ledovou tříšť.

Teď by se možná hodilo vysvětlení těch temných fotek. Vzhledem k tomu, že je říjen a v říjnu je Halloween, chtěla jsem být trochu tématická. Rozhodla jsem se udělat granitu pro dospěláky pěkně s vodkou klasickou a brusinkovou. Měla jsem totiž možnost ochutnat od Amundsenu jejich brusinkovou vodku, která mi zachutnala tak moc, až se z původně plánované čistě "vodkové" granity stala ještě navíc brusinková. Potěšilo mě, že obsahuje opravdu brusinkovou šťávu a je bez různých barviv apod. Co se týče samotné vodky, opět jsem volila Amundsen.

Příprava granity je jedním slovem superrychlá. Je to snad nejrychlejší zmrzlina. Akorát to mražení trvá dost dlouho, ale stačí ji promíchnout jednou za dvě hodiny. Co už zabralo víc času (i mé trpělivosti), byl pokus o vytvoření hrůzostrašných očních bulv v podobě hroznů. Aby se totiž můj záměr vytvořit něco halloweenského podařil, chtělo to něco děsivého. Ne že bych snad doma chystala rovnou halloweenskou párty (i když dezert nabitý alkoholem by se jistě hodil), ale zkusit zase něco z trochu jiného soudku nemůže být na škodu. Jenom pak to vysvětlování rodičům, proč že tam ty oči vlastně jsou, nebylo úplně v plánu. Každopádně tuhle granitu můžete servírovat i bezokou.

Ještě než vás pustím k receptu, musím se vypovídat ze všech úskalí, který mě při přípravě granity potkaly. Bylo jich totiž nějak moc. Samotná výroba granity byla bez problémů, horší to bylo s focením. Článek jsem měla v plánu zveřejnit už včera ráno, ale! Vstala jsem a zjistila, že můj foťák si půjčili naši na svůj celodenní výlet (takže až do večera, kdy mi světlo zase uteče). Po mém srdceryvném telefonátu o tom, jak mě nevědomky okradli o to nejcennější, co momentálně mám, se jim ten výlet asi už tolik nelíbil. Omlouvám se. Následně jsem teda musela použít náš druhý foťák, se kterým mi to moc nejde (protože je mnohem složitější :D), ale někdo mu stihl urvat kryt na baterky. Takže jsem je tam dala a kryt přilepila páskou. Foťák nejel. Tak jsem vytáhla baterky, dala je nabít, což trvalo asi 2 hodiny, a proces opakovala. Foťák nejel. Kryt jsem tam tlačila, držela vší silou, nic. Ach jo. Večer mě tatínek přesvědčil o nedostatku mé inteligence, protože mi ukázal, jak krásně jsem tam ty baterky vložila - přesně opačnými póly. Já vím, válím! Své připravené oční bulvy jsem dala do lednice, aby tam počkaly na dnešní focení. Ráno otevřu lednici, bulvy snědený, proč ne. Když jsem si zase pracně udělala nový, nachystala granitu, připravila tripod, zjistila jsem, že mi chybí adaptér k tripodu na připojení foťáku. No paráda! Tak jsme všichni asi dvě hodiny hledali malou černou destičku, až jsem ji nakonec našla u sebe mezi haldou časopisů, kam se dostala při vysávání. Pak už konečně došlo na to focení. Podezírám svou granitu, že mě proklela. Anebo se nechtěla fotit.

Ingredience:
Granita:
400 ml voda
60 až 70 g cukr
100 ml brusinková vodka (Amundsen Cranberry)
50 ml vodka (např. Amundsen)
25 ml čerstvá citronová šťáva
Oční bulvy:
zelené velké hrozny
malé červené hrozny
čokoláda

Postup:
Granita: Vodu smícháme s cukrem a zahříváme, dokud se cukr nerozpustí a voda skoro nevaří. Odstavíme z plotny a necháme zcela vychladnout. Pak přidáme Amundsen Cranberry, vodku, citronovou šťávu a promícháme. Nalijeme do plastové uzavíratelné nádoby a dáme do mrazáku asi na dvě hodiny. Vyndáme, promícháme vidličkou případné ledové krystaly a opět mrazíme. Každé 2 hodiny promícháme a vidličkou rozbíjíme utvořené krystaly ledu. Tak postupujeme, až je granita úplně zmražená (cca 5 až 8 hodin). Vyndáme, vidličkou opět promícháme a můžeme podávat (nebo ještě ozdobíme očičkama).
Oční bulvy: Zelené hrozny oloupeme a na konci, kde je stopka, vykrojíme menší otvor pro "duhovku". Z červených hroznů odkrojíme kousek a nůžkami z něj vystřihneme kolečko - "duhovku". Duhovku vložíme do otvoru v zelených hroznech. Malý kousek čokolády rozehřejeme krátce v mikrovlnce (jen pár vteřin) a párátkem uděláme uprostřed duhovky tečku (alias oční panenku). Pokud nám oči nebudou chtít v granitě držet, půlku "oka" odřežte.

• Pokud dáváte přednost méně sladké zmrzlině, použijte 60 g cukru (případně i 50 g pro opravdu mírně sladkou). Naopak pro sladkou dejte 70 g, pro hodně sladkou i 80 g, víc už bych radši nedávala.

Závěr:
Hodně záleží, jak moc budete granitu promíchávat - čím víc, tím menší krystaly se utvoří a naopak. Její chuť je lehce kyselá po citronu a taky nahořklá po brusinkové vodce, protože ta má sama o sobě hodně specifickou sladko-hořkou chuť. Pro nemilovníky alkoholu mám taky dobrou zprávu: alkohol jde v granitě cítit jen velmi mírně, je to spíš takové pohlazení, ale rozhodně příjemné (dětem bych ji ale nedávala). Pokud se chcete zchladit (třeba proto, že jste museli dobíhat na vlak cestou do práce/školy, což se mi mimochodem stává každý den), granita určitě dobře poslouží.