Výzva The Daring Bakers: Bezlepkový bochník s ořechy a semínky

V rámci srpnové výzvy nás vyzvala Susan z The Kiwi Cook, abychom upekli bochník s ořechy a semínky - super zdravou a bezlepkovou alternativu běžného chleba.

Radši ani nechci zjišťovat, kdy jsem spáchala poslední DB výzvu, protože to podle mého hrubého odhadu bylo tak před tisíci lety a za to se fakt stydím. Tak já se teda kouknu, ať máme to moje pokání kompletní. Je to fakt trapas, poslední byl mrkvový dort v březnu 2013, takže těch tisíc let nebyl zase TAK nepřesný tip. Hodně silně uvažuju, že se budu snažit většinu z těch promeškaných dodělat, protože mi uniklo dost zajímavých dezertů (a to tak přece nemůžu nechat!). Zároveň se snažím sem tam něco upéct a škrtnout ze svého seznamu věcí, co chci vyzkoušet. Zatím to teda moc neubývá, ale pracuju na tom. Každopádně zpátky k srpnové výzvě, je čas ji trochu rozebrat.

U odvážných pekařů jsem zvyklá, že to je skoro vždycky projekt minimálně na den, předtím tomu předchází několik dnů vymýšlení, jak to přesně provést, co tam přidat, případně zjišťování, jak to vlastně dělají v zemi původu onoho pokrmu. Anebo to tak možná dělám jen já, protože jsem trochu padlá na hlavu, ale to nemění nic na tom, že tentokrát jsem byla trochu překvapená. Taky je to dost možná tím, že naposledy jsem byla v kuchyni odvážná před dvěma tisíci lety. Zkrátka v srpnu bylo úkolem vyzkoušet jeden konkrétní recept, který se ukázal být celkem rychlým a nekomplikovaným, což mu ale jinak na chuti vůbec neubírá. Na druhou stranu mě dost zaujal hned ze dvou důvodů. Zaprvé, byl bezlepkový, zadruhé, místo mouky se v něm používá psyllium.

Začnu tou bezlepkovou částí. Hned na začátku se přiznám, že o bezlepkové dietě vím tak zhruba to, že se nesmí jíst lepek, ale kde přesně všude je (kromě pšenice), už mi dost uniká. Například jsem myslela, že není v ovesných vločkách, což se ukázalo jako omyl. Teda on tam není, ale může se tam dostat při zpracování ovsa na linkách, kde se dělá běžně s pšenicí, proto klasické ovesné vločky nemohou být označeny za bezlepkové. Bezlepkové ovesné vločky se prý dají koupit, ale osobně jsem po nich zatím nepátrala. Na druhou stranu ovesné vločky zase obsahují nějakou další látku (když už ne lepek), která může způsobovat podobné problémy jako právě ten lepek, a tak je nejspíš lepší je vynechat, pokud člověk musí dodržovat bezlepkovou dietu. Já ani nikdo v rodině naštěstí s lepkem problém nemáme, takže jsem do bochníku použila obyčejné ovesné vločky, ale dají se s klidem nahradit buď těmi bezlepkovými, nebo třeba rýžovými, pohankovými či jinými podobnými vločkami, aniž by to mělo vliv na chuť.

Teď k té druhé části, kterou je psyllium. Ne že bych o něm nikdy neslyšela, ale měla jsem ho spojené jen s konzumací za pomoci vody a velkého přemáhání se. Pokud by někdo nevěděl, co to to psyllium je (jelikož to fakt není žádná pochoutka, co by byla k dostání na každým rohu a na kterou by se stály fronty), tak česky se jí říká jitrocel indický a je to v podstatě rozpustná vláknina, co člověku rozpohybuje střeva, pomáhá při zácpě i průjmu a celkově je to dobrá věc pro trávící ústrojí, pokud někdo nemá dostatek vlákniny v běžné stravě. Sama jsem si kdysi v záchvatu zdravého životního stylu psyllium koupila, ale teda moc dlouho jsem to pít nezvládala. Vždycky jsem to pak musela zajíst něčím "zdravým", abych to v sobě udržela, protože mně to fakt strašně nechutnalo. Možná teď se k tomu postavím jinak, přece jen mám díky tomuhle bochníku doma celou pixlu psyllia. A to je teda ta druhá věc, co mě zaujala, neboť mě nenapadlo, že by se s tím dalo i péct. A ono to jde a dokonce to v tom chutná dobře (nebo to nejde cítit, ale hlavně je to poživatelný)!

Opravdu hodně velkou část, popravdě skoro celý bochník, tvoří semínka a ořechy. Se semínky nemám nejmenší problém, slunečnicová i lněná mám ráda, chia chci konečně vyzkoušet v tom jakože pudinku, tak teď je mám už doma. Ovšem horší je to u mě s ořechy, mám na ně totiž alergii (což je trochu paradoxní vzhledem k tomu, že je strkám skoro do každýho receptu, co udělám) - nejspíš jsem přesně ten pacient, kterýho by každej doktor milerád ubodal k smrti. Když já si nemůžu pomoct, všechny ořechy jsou tak strašně dobrý a jsou v tolika věcech a moje vůle a sebekontrola je víc než nulová, prostě je to beznadějný. Samozřejmě jsou tím pádem i v tomhle chlebu. Není jich tam moc, pokud se někdo dokáže ovládat líp jak já, může je vynechat úplně a místo nich dát další semínka (třeba dýňová). Já jsem tady krásně upotřebila zbylé makadamové a pistáciové ořechy. Jsem na sebe pyšná!

Už to trochu připomíná babicovské vařeníčko - když nemáš tohle, dej tam tamto, když nemůžeš tamto, dej tam tohleto a tak dále, ale konkrétně u tohohle bochníku to vůbec nevadí, dokud neodstraníte psyllium, bude to pořád chutnat a vypadat skoro stejně. Část odvážných pekařů to za vás úspěšně otestovala, a tak se nemusíte bát, že by to nevyšlo. To psyllium to drží pohromadě, i když někdo tam zkoušel místo toho dát i mouku a taky to prošlo, maximálně se to trošku víc drobilo při krájení.

V čem jsme mohli být asi nejvíc kreativní, byly pomazánky. Nebylo to teda naším úkolem, ale většinou se chleba nejí suchý, tak je fajn k tomu něco přihodit. Skutečně netuším, jak moc barbarské to ode mě je, ale já jsem to namazala medem a tahini a byla jsem kousek od nebe. Přišlo mi to jako naprosto skvělá kombinace chutí a to právě s tímhle chlebem. Zkoušela jsem to ještě i s běžným chlebem, ale nebylo to úplně ono. Tady to sedělo jak zadek na hrnec (ať zůstanu slušná). Nemůžu jinak než vřele doporučit.

Ještě se lehce rozkecám o době přípravy a už to bude všechno. Téměř. Ještě okomentuju chuť, ale to až tradičně po receptu. Na štítku sice píšu, že se to připravuje celý den, ale není to tak úplně pravda. Spíš je to ve stylu chytré horákyně. Fyzickou sílu budete muset vyvíjet zhruba půl hodinky, zbytek času už to jen necháte ležet na lince. V původním receptu píšou, že by to mělo odpočívat 2 hodiny, ale Susan nám podle svých předchozích zkušeností řekla, ať to necháme odležet přes noc, že tak bude nejmíň hrozit rozpadnutí finálního veledíla. Já jsem jeden bochník upekla asi po 5 hodinách a držel perfektně. Druhý jsem pekla asi po 16 hodinách a dopadlo to stejně dobře, nezpozorovala jsem žádný rozdíl. A to je (téměř) vše, přátelé!

Ingredience:
Suché přísady:
140 g slunečnicová semínka
85 g lněná semínka
15 g makadamové ořechy, hrubě sekané
35 g pistácie, hrubě sekané
100 g ovesné vločky
20 g strouhaný sušený kokos
20 g chia semínka
20 g psyllium
1 lžička sůl
Mokré přísady:
20 g med
30 g přepuštěné máslo
360 ml voda

Postup:
Ve velké míse smícháme všechny suché přísady, v menší míse důkladně promícháme všechny mokré přísady. Mokré přísady nalijeme do suchých a důkladně promícháme, až se veškerá tekutina vsákne - těsto bude pořád mokré, ale nikde by neměla být samostatná tekutina. Těsto rozdělíme do dvou vymazaných pekáčků (každý cca 16 x 10 cm), uhladíme povrch, zakryjeme fólií a necháme odpočívat minimálně dvě hodiny. Sejmeme fólii a pečeme v předehřáté troubě na 180C asi 20 minut, dokud okraje lehce nezhnědnou. Vyjmeme z trouby a vyklopíme z pekáčku na plech vyložený pečícím papírem. Takto vrátíme zpátky do trouby a pečeme na 150 až 160C dalších 20 až 30 minut, dokud není povrch bochníku zlatavě hnědý a při poklepání nezní dutě. Vyjmeme z trouby a necháme zcela vychladnout. Podáváme potřené například medem a tahini.

• Jak už jsem psala výše, pokud jste na bezlepkové dietě, použijte bezlepkové ovesné vločky nebo jiný druh vloček (pohankové, rýžové a tak dále).
• Velikost pekáčku záleží především na vás, můžete klidně udělat jen jeden bochník, akorát doba pečení se pak v druhé fázi (po vyklopení na plech) nejspíš prodlouží.
• Pokud by náhodou chleba nešel vyklopit po těch prvních 20 minutách, vložte ho zpět do trouby a zkuste to za dalších 5 minut (a tak dále).
• Toto je moje adaptace receptu, původní recept najdete u Susan.

Závěr:
Tento bochník dokonale dokazuje, že zdravá věc nemusí vůbec chutnat špatně. Jasně, dietní to určitě není, ale jinak je to plný ořechů a semínek, vlákniny, téměř žádný cukr a jen trochu soli. Navíc lze udělat úplně bez lepku a není k tomu potřeba žádná bezlepková mouka, která je většinou celkem drahá. Vážně jsem byla moc mile překvapená, jak dobře to chutnalo. Má krásně křupavou kůrku a jak už jsem psala, s tím medem a tahini je to opravdu hodně návykový. Asi tak, že jsem snědla půlku bochníku a vůbec jsem si nepřipadala provinile. A konečně v něčem můžu uplatnit to psyllium a ještě si na něm pochutnat, do téhle výzvy bych slovní spojení pochutnat si na psylliu považovala za oxymóron. Sice to nebyla ta tvrdá výzva, na které jsem u DB skupiny zvyklá, ale rozhodně stála za vyzkoušení!