úterý 29. září 2015

Shortbread Fingers (Skotské máslové sušenky)

Nestává se to moc často, ale někdy přece jen jo, že si koupím nějakou sladkost nebo sušenky a uhranou mě natolik, že je prostě musím udělat doma. Musí ovšem vypadat minimálně obstojně a chutnat aspoň o trošičku lépe. Nedej bože, když se to nedaří. Třeba drobenkový rohlíky se mi kdysi fakt podařily (ale ztratila jsem recept, takže teď se jen mlátím do hlavy) a esíčka vlastně taky. Zato tenhle skotský zázrak - shortbread fingers - byl snad těžší než ovládnutí šao-linského bojového umění. A jako stát se mistrem Šao-linu není žádná prča. Jsem teda slyšela.

To totiž začalo za časů dávných bohů, hrdinných náčelníků a králů nočních návštěv Tesca, tak čtyři roky zpátky (takže opravdu dávná historie), kdy jsem v té jejich uličce mezinárodních kuchyní objevila jakýsi zelený balíček údajně obsahující 250 gramů máslových sušenek za (tenkrát) pouhých 22 Kč. Tomu se mi nechtělo věřit, takže logicky hned letěly do košíku na otestování. A byla to láska na první vybalení. A ochutnání a vůbec všechno. Ne příliš sladké, lehce slané a hlavně extra máslové. Od té doby se stala zastávka v Tescu při každé návštěvě Brna povinností. Ale když jste schopní sníst čtvrt kila másla s cukrem na posezení, není to úplně ideální stav. Takže jejich dočasnou vyprodanost jsem sice obrečela, ale na druhou stranu někde fakt hodně hluboko uvnitř uvítala. Pak jsem je samozřejmě našla v M&S a zase jsem mohla vesele baštit (a člověk se pak diví, kde se ty kila berou, fakt záhada). Naštěstí teda ani jedno nebylo přímo ve městě, kde bydlím, takže moje závislost neměla šanci vést k předávkování. Což zase ale vedlo k tomu, že jsem se je chtěla naučit vyrábět doma.

Díky všemocnému internetu jsem si něco málo početla, nakoupila vše potřebné a pustila se do výroby. Nejdřív teda k tomu, co jsem se dočetla. Zběžným vykradením Wikipedie se lze dozvědět, že to jsou sušenky původem skotským s první zmínkou z roku 1736 od geniální ženy jménem McLintocková. Tradičně se dělají z jedné části cukru, dvou částí másla a tří částí mouky. Mouka je bílá, cukr pískový a máslo máslové :D V dnešní době se tam vyskytuje i sůl, občas třeba škrob místo části mouky, samozřejmě přijde vhod i další experimentátorství v podobě přihozených kousků čokolády, sušeného ovoce a kdo ví čeho všeho ještě. Protože ty z Tesca se dováží přímo ze Skotska, nenapadlo mě nic lepšího, než se kouknout vzadu na složení a podle pořadí surovin i procentního zastoupení másla si ověřit, že to sedí na ten poměr 1:2:3 pro cukr, máslo a mouku (a obdobně tomu bylo u shortbreadu z M&S). Čili poměr surovin a suroviny samotný byly jasný.

Ještě k tomu názvu, doslovný překlad shortbread fingers (čti šortbred fingrz) by byl prsty z krátkého chleba, což je tak pitomý, že ani google překladač by to tak nepřeložil (doufám). Už u shortcrust pastry jsem psala, že to short kdysi mělo v angličtině význam křupavého nebo křehkého, takže shortbread by se dal volně přeložit jako křehký. Fingers, což jsou prsty, se tomu říká kvůli tomu tvaru obdélníku. Myslím, že pojmenováním shortbread fingers jakožto skotské máslové sušenky se napáchá nejmíň škody a zároveň to dostatečně vystihuje, o co tu vlastně kráčí, tak bych to tak nechala. Respektive jestli tomu chce někdo říkat křehké prsty (takhle to přeloží google jen tak mimochodem), vymlouvat mu to nebudu, jen to zní dost divně. Asi jako snažit se doslovně přeložit do angličtiny jidášky nebo rakvičky (což jsem teda v dobách dřívějších dělala, budiž mi odpuštěno).

Aby nedošlo k mýlce, fingers není jediný možný tvar. Určitě z regálů znáte značku Walkers, což je zcela náhodou největší vývozce těchto máslových zázraků přímo ze Skotska, která prodává kromě těchto obdélníčků i takový kolečka a trojúhelníky. Kolečkům se říká rounds, tady to teda není žádná věda co se týče překladu, protože round je prostě kolečko. Zato trojúhelníky se nazývají petticoat tails. Tady už je to složitější. Petticoat je spodnička, takže možným vysvětlením je, že připomínají takovou tu bohatou spodničku někdy z 12. století. Dalším možným vysvětlením (přímo od firmy Walkers) je, že vypadají jako kousky té látky, ze které se vyráběly spodničky. Popravdě netuším, co přesně tam dělá to slovo tail, protože většinou znamená ocas (ještě jsem našla význam jako ta nejspodnější část oděvu, ale pořád je to prostě pro mě divný či jaksi navíc), takže případné vysvětlení od někoho fundovanějšího vřele vítám! Poslední variantou je, že ten název vznikl zkomolením francouzského petites gastelles, což ve staré francouzštině označovalo malé dortíky.

Lingvistické okénko už radši zavřu a otevřu dveře postupové, kterých může být hned několik. Buď to můžete všechno smíchat jako při výrobě lineckého, nebo to můžete nejdřív šlehat a pak hňácat (moje nové oblíbené slovíčko, snažím se o jeho uchycení v moderní společnosti, takže jeho použití v televizi mělo daleko hlubší smysl než jen to, že se nedokážu vyjadřovat spisovně) ručně. Já mám linecký strašně ráda, ale shortbread to prostě není, takže tenhle způsob přípravy jsem vyloučila hned zpočátku. Zůstal tedy ten šlehačově hňácací (a přísahám, že tady s tím ostrovtipným tvořením slov končím). Nejdřív jsem tím pádem vyšlehala máslo s cukrem do světlé pěny jako při výrobě třených těst a pak přidala mouku a na vále dotvořila do celistvé těstové koule. V té době jsem ještě použila jen hladkou mouku a špetku soli. No, výsledkem bylo zklamání. Jakože bylo to dobrý, to né že ne, ale bylo to linecký. Sice s trochu jiným tvarem, ale linecký. Odmítala jsem se vzdát, a tak jsem při dalším pokusu použila půl hladké a půl polohrubé mouky a doufala, že se to tím vyřeší. Samozřejmě nevyřešilo. Pak jsem teda opět začala pátrat po dalším způsobu přípravy, který bych vyzkoušela.

Už při výrobě toho (několikrát) zmíněného lineckého se říká, že se nesmí hníst dlouho, jinak to nebude rozpadavé, ale spíš takové gumoidní, což je vlastně obecná zásada při výrobě křehkého těsta. Rozhodla jsem se teda skloubit dohromady oba postupy přípravy, což není čistě z mé hlavy, dost receptů to tak uvádí taky. Čili máslo se rozmíchá, přihodí se cukr a celé se to lehce prošlehá jen tak, aby se cukr a máslo smísily, žádné vyšlehávání do bělavého krému. Pak se vmíchá mouka, rukama se spojí v těsto a voilà. Tohle taky úplně nepřineslo kýžený výsledek, ale už jsem se blížila. Abych to prohnětávání těsta omezila na úplné minimum, nakonec jsem dospěla k tomu, že po přidání mouky to míchám tak, aby se mouka vmísila do toho másla s cukrem, ale už to rukama nezpracovávám na celistvé těsto, naopak tomu nechám konzistenci takové pevnější drobenky. Pak to teprve uplácnu pěkně napevno do pekáčku či na plech a po upečení to konečně je ten shortbread, co jsem si tak zamilovala. Haleluja! Mise splněna. Při tomto postupu jsem pak ještě zkoušela otestovat vliv mouky na výslednou konzistenci a ta polohrubá tomu dodá tu správnou tečku. Jen z hladké je to opět krok zpátky k lineckému.

Na závěr ještě prohodím pár řádků o soli. Jak normálně moc nesolím, pokud jde o běžná jídla třeba k obědu nebo večeři, ve sladkých věcech mi ta sůl začíná chutnat víc a víc. Posledně jsem dělala chocolate chip cookies a úplně jsem si užívala ten občasný kontrast mezi solí a cukrem v těstě. A tady to miluju asi ještě víc. No ale to je spíš taková moje ujetost, zbytek domácnosti to příliš nesdílí, takže pro většinu lidí je ta ideální únosná míra soli v těchto sušenkách půl lžičky. Pokud jste solomilec ve sladkostech tak jako já, pak se nebojte dát celou jednu lžičku a s každým dalším prstem soustem budete o kus blíž ráji :D
Ingredience:
120 g cukr moučka
240 g hodně změklé máslo
180 g hladká mouka
180 g polohrubá mouka
½ až 1 lžička soli
cukr krupice na posypání

Postup:
Ve velké míse rozmícháme vařečkou máslo do krému. Přidáme cukr a krátce prošleháme do krémové konzistence. Mouku smícháme se solí a přisypeme k máslovému krému. Vařečkou mícháme do smísení, těsto bude připomínat pevnější drobenku – nespojí se úplně. Plech (25 x 25 cm) vyložíme pečícím papírem a těsto do něj rovnoměrně namačkáme, povrch uhladíme. Nožem předkrájíme sušenky ve tvaru obdélníků (každý o velikost cca 2 x 7 cm) a každý na povrchu lehce propíchneme třikrát vidličkou. Pečeme v předehřáté troubě na 160 stupňů asi 20 až 30 minut, dokud okraje nezačnou lehce zlátnout, ale povrch by měl být stále světlý. Vyndáme z trouby, posypeme krupicovým cukrem a ihned zcela prokrojíme podle předkrájených čar na jednotlivé obdélníky. Necháme zcela vystydnout.

  • Já používám čtvercový pekáček o rozměrech 25 x 25 cm, ale péct to můžete v čemkoliv, jen dbejte na to, aby vrstva těsta byla vysoká alespoň 1 cm, ideálně tak 1,5 cm.
  • Správná barva upečených sušenek je světlá, neměly by v troubě téměř vůbec chytit bronz - čím hnědší si je upečete, tím křupavější a sušší budou.
Závěr:
Jako důkaz toho, že mi fakt děsně moc chutnají, budiž to, že za poslední měsíc jsem na jejich výrobu spotřebovala čtyři másla (a ne, nepočítám tam to spotřebované v televizním studiu). Ve výsledku je to totiž něco, co je připravený za opravdu krátkou dobu a chutná to šíleně dobře i před samotným pečením. Já už od malička ujídala těsto ještě za syrova a tady bych snědla syrovou klidně celou mísu, takže pokud jste na tom jako já, opět dopředu varuju, neujídejte to těsto před pečením! Jinak nebudete mít co péct. Po upečení je třeba je nechat vystydnout, aby "prsty" zpevnily a chutnaly tak, jak mají, tedy sušenkově a nerozpadly se vám v rukách. A pak už je to jen fantazie, jak se na jazyku začne rozplývat ta máslová chuť, sem tam ji přeruší slané tóny a tak pořád dokola. Super, jdu spotřebovat pátý máslo, nedá se to vydržet :D

24 komentářů:

  1. Petticoat tails by asi šlo přeložit jako spodničkové šosy, tail totiž může být i šos :) No a jsou-li petticoat tails trojuhelníčkové sušenky, tak by to i odpovídalo :) Děkuji za recept a podrobný návod, hned zítra vyzkouším!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vidíte, to by mě vůbec nenapadlo a dává to asi největší smysl! Jinak nemáte zač, doufám, že budou chutnat :)

      Vymazat
  2. ja bych zasa shortbread prelozil jako rychle testo (kypric misto kvasnic). jinak to vypada vyborne.
    jinak poznamka k spominanym komercnim susenkam: domaci > walkers > M&S > Tesco
    temer vzdy je v koupenych i margarin a chut masla oslabena.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to mi popravdě jako překlad moc nesedí, protože tady se žádné kypřidlo nepoužívá. Pro to je v AJ, tuším, výraz quick bread. Tohle je vyloženě na způsob křehkého těsta. Já osobně moc nevidím rozdíl mezi těmi z Tesca a M&S, obojí obsahuje pouze máslo a chutná téměř identicky :) Ale jinak souhlasím, domácí jsou nej (i když mi to nějakou dobu trvalo, než se mi povedly tak, abych je za nej označila :D).

      Vymazat
    2. a co takhle se vykašlat na nějaký hloupý překlady, říkat tomu prostě shortbread fingers a užít si tu skvělou chuť?

      Vymazat
    3. To si nemyslím. To bychom pak mohli péct cake a bread a podobně. Pokud jde o obecná pojmenování, tak překlad rozhodně má smysl. Ale u speciálních jmen jako třeba právě shortbread fingers určitě nejde překládat to jméno doslova a ani to nedělám (stejně jako Angličan by nepřekládal frgál, ale napsal by, že je to třeba makový koláč). Každopádně chuť je fakt skvělá :)

      Vymazat
  3. Zdravím. Žijeme v Škótsku a týchto shortbread sa neviem dojesť. Sú neskutočné. Samozrejme, že je viac druhov, od tých lacnejších po drahšie, čo sa odrazí samozrejme aj na chuti. Sú aj čokoladové. Tvoje vyzerajú presne ako kúpené v obchode. Musím tiež vyskúšať :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To znám až moc dobře, jen já k nim ten přístup tak často nemám :D A ty čokoládové jsou podle vás lepší nebo horší? To by mě fakt lákalo zkusit, protože čokoláda :D A děkuju moc, snažila jsem se právě, aby chutnaly co nejvíc autenticky :D

      Vymazat
    2. Ach, jaj...vidím, že odpovedám veľmi skoro :-). Ospravedlňujem sa. Tie kakaové som neskúšala. Síce čokoládu tiež milujem, shortbread čoko ma nejako neláka :-).
      Všetko dobré prajem.

      Vymazat
    3. Nic se neděje, mně se to taky trošku zašantročilo v upozorněních :D Jak je budu v budoucnu dělat, zkusím tam to kakao s čokoládou nějak vměstnat a uvidíme, jak to dopadne :D

      Vymazat
  4. Zdravím, peču je rovněž, recept jsem vydedukovala z krabičky z M&S. Přidávám ještě v kafemlýnku nahrubo nadrcených pár zrnek rýže. Miluju ty kousíčky, co zůstanou na jazyku a mezi zuby :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak koukám, že krabičky se složením nám pomohly oběma :D To s tou rýží zní hodně zajímavě, už je mám v plánu zkusit s třtinovým cukrem, tak zkusím i trochu té rýže. Já tohle můžu prostě pořád :D

      Vymazat
  5. Veľká vďaka za recept! Sú úžasné - priateľ a kamaráti ich síce ofrflali, že sú slané (dala som cca 2/3 ČL soli), ale aspoň ostalo o to viac mne a rodine :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemáš zač :) Jinak doma si taky stěžovali na tu sůl, takže dělám pro sebe s jednou lžičkou a pro zbytek jen s půlkou, ale nechápu to - mně tam ta sůl pak strašně chybí :D Jsem ráda, že sis pochutnala!

      Vymazat
  6. O víkendu jsem je upekla a to byla dokonalost!! Ta sůl je tam naprosto perfektní, nechtěla jsem tomu ani věřit :-)) Ostatní to překvapilo, ale zaprášilo se po nich, ani jsem se nestačila otočit :D Takže díky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To moc a moc ráda slyším! Nemáš vůbec zač a jsem fakt ráda, že ti tam chutnala i ta sůl, já ji tam taky prostě strašně miluju :D

      Vymazat
  7. Děkuji mnohokrát za recept, hledala jsem nějaký, abych je upekla jako dárek osobě, co je také miluje, a tenhle zněl nejlépe a nejautentičtěji, tak jsem ho vyzkoušela. A musím říct, že jsem to hned ochutnala a jsou úžasný! (a já jsem úžasná! a ty taky :)
    Dokonce tam cítím tu sůl, dle rady jsem ji tam trošku hodila.Akorát teda nevím, jestli vydrží do pozítří, možná je sežeru sama.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není vůbec zač, jsem moc ráda, že "prsty" zabodovaly! Posledně jsem je pekla někdy kolem 11. večer a do rána zbyla sotva půlka, takže špatný nápad péct je takhle na noc, protože se fakt žerou samy :D Doufám, že sklidily úspěch i u obdarované osoby :)

      Vymazat
  8. Dobrý den, zdravím ze Skotska. Tyhle sušenky miluji k anglickému čaji s mlékem. Zkusím si je upéct. Já bych se taky po másle utloukla. Jen ta mouka se tu prodává pouze hladká. Hrubá a polohrubá je jen v polských obchodech. Jo a s tím překladem jste si poradila výborně. Doma tomu taky říkáme jen máslové sušenky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem někde četla, že ta all purpose flour není tak jemná jako naše hladká, ale osobně v ruce jsem ji neměla; tady jsem dosáhla té (pro mě) nejlepší konzistence kombinací naší hladké a polohrubé. Kdybyste to mohla porovnat, bude to pro mě jedině přínosem :) A děkuju za pochvalu překladu, občas jsem z těch názvů dost v koncích :D

      Vymazat
  9. Děkuji za recept, jsou vynikající!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není zač :) Jsem moc ráda, že chutnají a šíří se dál :D

      Vymazat

Děkuju za návštěvu mého blogu! Pokud se vám recept líbí, máte nějaké připomínky či nesrovnalosti, dejte mi vědět prostřednictvím komentáře. Všech reakcí si velmi cením a odpovím co nejdřív :)