Tažený závin s jablky a hroznovým vínem

V posledních pár dnech jsem dělala něco jako korekturu všech předešlých příspěvků, protože jsem si všimla (fakt brzo), že sem tam se mi vloudil překlep anebo rovnou nějaká opravdu šílená hrubice, za kterou bych si měla dát ideálně pár facek, ale zase se mám celkem ráda, takže tohle jsem vynechala a jen jsem je zbabělecky sprovodila z těch internetů (i když věřím, že ten všivák Google archív by je z fleku ještě vylovil). Každopádně jsem si všimla, že tady ty úvodní odstavečky v předešlých receptech by nakrásně posloužily jako záznamy o počasí :D Například tři roky zpátky byla kosa už na konci září a za týden by nás měla čekat opravdu pořádná kosa, ale tak hlavně, že jsem dělala v té době zmrzlinu. Tento rok ne, tento rok na začátku října, kdy venku ještě pořád zvládám pobíhat přes den jen ve svetříku, nadhodím předpis na horký závin s typicky podzimním ovocem a typicky celoročním ovocem (což měl být vtípek, ale je to vlastně realita). Tak hurá na něj!

Anebo taky ne. Teda ještě ne. Nejdřív trochu počteníčka k ranní kávě. Tentokrát to je celkem jednoduchý recept, i když posledně to nakonec bylo o sušenkách a ty taky byly celkem lehký. Tak příští týden si nachystám něco odvážnějšího, slibuju! (A ne, sliby nejsou chyby, alespoň tentokrát). Ono to není na škodu občas připravit něco, co se nevyrábí čtyři hodiny (ale jen dvě, haha). Osobně se mi to do tohohle ročního období parádně hodí, když už jsem to počasí nakousla. Nevím, jak to mají ostatní, ale já jsem jaksi polomrtvá (což se zas bezvadně hodí na konec října, nebudu potřebovat kostým!). Ve škole jsem teď dvakrát týdně, takže pokud nemám brigádu, mám možnost si ráno přispat aspoň do osmi. Pak si dám kafe, abych se probrala, a paradoxně po něm chci spát ještě víc než před ním. Obviňuju počasí, kávy se vzdát nehodlám :D A protože prospat den jaksi nemůžu a ani nechci, tak bojuju s tou umrlčí pseudobdělostí a nemám náladu na žádný složitosti. A pak právě otevřu svou studnici moudrosti, kterou je taková moje polorozpadlá knížečka, do které jsem si dřív lepila recepty z časopisů, a pátrám po něčem lehčím, co jsem chtěla zopakovat už dávno, ale zase mi do toho něco vlezlo.

Tento závin je přesně tím něčím lehčím, co udělám každý rok minimálně jednou už asi pět let, ale poprvé jsem ho nafotila přímo tragicky a pak zase mizel tak rychle, že jsem ho vyfotit nestihla. Takže teď jsem si to pečlivě hlídala, pekla jsem ho pozdě večer, abych měla jistotu, že nezmizí. Samozřejmě jsem to sama nevydržela a jednu nohavici z půlky snědla. Ale tak pořád mi zbyla jedna celá fešanda, která měla být ráno hvězdou mého "fotošůtu". Schválně jsem ji nechala na plechu bokem na sporáku a tu nakrojenou nohavici jsem dala pěkně do středu linky i s nožem, aby bylo jasný, že tahle je určená ke konzumaci a její další rozkrájení mi nepřivodí infarkt. Velkou chybou byl můj následný odchod na noční setkání s přáteli (protože zůstat v pátek večer doma se nenosí; ne, dělám si srandu, prostě se konečně můžeme všichni sejít po tom týdnu). Přišla jsem domů totálně mrtvá za svitu měsíce, šla se napít do kuchyně, rozsvítila jsem světlo a ha! Co nevidím! Rozkrájená nohavice netknutá a přendaná zpátky na plech k mé nebohé fešandě, kterou někdo přeťal na půl, aby se tam vešla právě ta z půlky snědená. Před očima jsem měla rudo. Fakt rudo. A začala jsem běsnit. A nadávat. Nejhorší, co můžete food bloggerovi udělat, je nakrájet nebo jinak znehodnotit jeho dílo před focením. Doteď dávám obětiny bohům za to, že jsem tím svým chvilkovým šílenstvím nevzbudila rodiče (jinak bych si už nejspíš musela hledat vlastní bydlení). Hlavně jsem fakt nedokázala pochopit, proč ten někdo mermomocí na sílu musel ten rozjedený závin vracet ze servírovacího talíře zpátky na plech. Bohužel jsem špatný Sherlock Holmes, a tak viník nikdy nebyl dopaden. A já si ráno byla nucena upéct jednu extra nohavici na focení. Někteří bloggeři jsou prostě trochu padlí na hlavu. Já teda určitě, ale léčebnu jsem na to ještě nenašla :D

Jak se tak dívám, původ receptu máme za sebou, zábavnou historku, ze které vycházím jako cholerický blázen, taky, takže je téměř hotovo. Moc změn jsem tentokrát neprováděla (soudě dle poznámek v mé knížečce), ale něco málo přece jen jo. Přidala jsem trochu cukru a vyměnila bílý za třtinový, přišoupla rum do rozinek a dávám si pozor na to, aby ty hrozny byly vždycky bezsemenné. Poprvé jsem tohle jaksi opomněla a musela jsem dolovat z každého jednotlivého hrozínku (je tohle vůbec slovo?) jedno jadýrko za druhým. Parádní plýtvání časem, doporučuje deset doktorů z devíti! Používám bílé hrozny (i když barvu mají zelenou) a jablka většinou od babičky. Přiznám se, že netuším, co to je za odrůdu, ale za těch pět let měly ty jablka barvu různou a pokaždé závin chutnal skvěle, takže tady to není potřeba řešit. Jen ty vyloženě moučný bych asi vynechala nebo snížila množství cukru.

Pokaždé, když v Prostřeno někdo dělá závin, se ho ostatní ptají, jestli si těsto dělal sám, a jakmile ne, je oheň na střeše a body padají dolů raketovou rychlostí. Dneska jsem už na sebe práskla horší věci, nevidím teda důvod proč nepokračovat dál :D Nejradši mám totiž závin či štrúdl v listovým těstě, takže pokud zrovna nemám opravdu hodně času, používám taky kupovaný. Na druhou stranu chápu, že když jde člověk do kuchařské soutěže, měl by se snažit předvést svoje kuchařské umění a ne to nakupovací, ale tak já jsem celkem tolerantní člověk. Pokud mi někdo nesahá na věci před focením! V případě tohoto závinu však dělám výjimku a těsto si vytáhnu sama. Pokud to bude vaše premiéra v taženém těstě, tak podle mě je nejlepší vytahovat ho na rukách tak, že máte zatnuté pěsti a těsto položené na těch vystouplých kloubech, takto se mi nejmíň trhá. Nejvíc se mi v něm dělaly díry, když jsem ho poprvé vytahovala konečky prstů, ale záleží spíš na vás, co vám bude nejvíc vyhovovat. Při druhé půlce těsta už budete mít svůj vlastní grif.

Na konec jedna anketní otázka. Jakou část u závinů máte nejradši? Já rozhodně konce. Tam je totiž nejvíc těsta a naprostá bomba je, když je to těsto ještě pořádně nasáklé vší tou šťávou a jakoby nedopečené. To si pak vždycky ukořistím takový pěkný konec jen pro sebe a lžičkou důkladně vypreparuju všechnu náplň (a sním, o tom žádná) a na závěr si právě vychutnám to samotné těsto. Zjistila jsem, že nejsem takhle ujetá sama, kdepak, kamarádka to jí na vlas stejně. Takže záviny jím ze zásady osamoceně, abych nikoho nepohoršovala. A co vy? To by bylo vše a pamatujte, nejlepší záviny stejně dělají babičky!

Ingredience:
1 vejce na potření
vanilkový cukr moučka na posypání
Těsto:
350 g hladká mouka
špetka soli
1 vejce
150 ml mléko
20 g máslo, rozpuštěné
1 lžička ocet
Náplň:
50 g rozinky
cca 100 ml rum
700 g jablka, oloupaná + bez jádřinců
300 g hrozny bez semínek
200 g třtinový cukr
80 g strouhanka
90 g máslo, rozpuštěné

Postup:
Těsto: V míse smícháme mouku se solí a přidáme vejce, mléko, máslo a ocet. Důkladně promícháme do smísení a pak rukama zpracujeme na hladké těsto. Dáme na teplé místo rozležet asi na jednu hodinu.
Náplň: Rozinky zalijeme rumem a necháme aspoň 15 minut nasáknout (ideálně co nejdéle to jde). Jablka rozkrojíme na polovinu a tu pak pokrájíme na plátky. Hrozny překrojíme na půlky.
Sestavení: Těsto rozdělíme na dvě stejné části. Každou část vyválíme na tenký velký obdélník a rukama mu pak pomůžeme a vytáhneme ho na velmi tenký obdélník (ale zase ne tak tenký, aby se začal trhat). Rovnoměrně posypeme každý obdélník polovinou jablek, hroznů, cukru a rozinkami. Posypeme každý polovinou strouhanky a pokapeme polovinou másla a nakonec i trochou zbylého rumu z rozinek. Nezapomeneme nechat u všech stran cca 2 cm velké okraje. Ty potřeme vejcem (aby se záviny během pečení nerozpadly) a těsto srolujeme do závinu. Potřené okraje dobře přitiskneme, aby se dobře přilepily a nikde nebyla žádná díra/otvor (jinak by náplň během pečení vytekla). Opatrně přeneseme oba záviny na vyložený plech, potřeme vejcem a pečeme v předehřáté troubě na 180C asi 20 až 30 minut, až bude celý povrch zlatavě hnědý. Necháme zcela vychladnout, pak nakrájíme a poprášíme moučkovým cukrem.

• Pokud začne povrch závinu tmavě hnědnout po prvních 10 minutách, snížíme teplotu na 165C a dopékáme dalších 10 až 20 minut.

Závěr:
Nejspíš už ta část o snědené půlce závinu dost napověděla, že si na tomhle ujíždím a vůbec se nežinýruju. Zbytek u nás doma taky ne, mizí dost rychle. Krásně voní, především rum tomu dost pomáhá, a je pěkně šťavnatý. V případě tohoto závinu netuším, jestli ho mám radši ještě horký nebo až vystydlý, obě varianty mi chutnají fakt hodně, občas vychladnout (chudák) ani nestihne :D Spojení jablek a hroznů je osvěžující a spolu s těstem vytváří velice příjemnou kombinaci, která určitě osloví i zaryté zastánce čistě jablečných štrúdlů.