Dýňové cupcaky s krémem z ricotty a čaje matcha

Zítra je Halloween, už rok mi doma leží pavoučí ozdobné obaly na cupcaky, takže jsem je musela jednoduše použít. Já vůbec většinou objevím to, co potřebuju, až je pozdě, nebo to už nepotřebuju. Například v září jsem si koupila tvořítka na nanuky a už teď je mi jasný, že budou ležet v záloze až do léta. Koneckonců, k té pečící formě s děsivýma dýněma jsem se taky ještě nedostala, čas prostě utíká příliš rychle. Anebo ho příliš efektivně dokážu proflákat, to bude nejspíš pravdě blíž. A taky jsem poslední dobou hrozná skleróza, v počítači jsem našla asi rok staré fotky halloweenských cupcaků a (kromě toho, že jsou naprosto katastrofické a nepoužitelné) absolutně vůbec si nepamatuju, že bych je připravovala, natož pak z čeho :D Tentokrát jsem si všechno naštěstí pilně zapisovala, a tak na večer všech svatých neostrouhám. I když možná jo, protože to je až za několik hodin a já mám problém odolat už teď nesníst těch pár zbylých dortíků teď ráno. Dýně je zkrátka čarovná.

Na začátku si ještě udělám menší PR, a to tak, že odkážu na pradávný recept na strašidelnou zmrzlinu, konkrétně granitu, která je plná vodky (ale zase ne tak moc), což ji dělá ideálním osvěžením na halloweenskou párty, pokud třeba pořádáte. Takže pokud neradi pečete, můžete vyzkoušet právě ji. Anebo honem začít objevovat vášeň k pečení, je tam někde uvnitř, věřte mi!

Moje setkání s dýní proběhlo už pár let zpátky. Co to povídám, přesně dvě desítky let zpátky. Na zahradě nám vždycky rostly ty obří monster tykve, co byly pomalu větší než já (ale já byla malá, tunový obříky se nám zase vypěstovat nepodařilo). Z nich jsme dělali kompot a to bylo nejspíš všechno. Nebo mi to nechutnalo, a tak si to radši nepamatuju. V posledních letech (a taky proto, že už nemáme na zahradě dýně) nejvíc používám hokaido. A úplně nejvíc ji používá sestra. Poslední dobou si ji peče tak často, že se divím, že ještě není celá oranžová :D Hokaido je teď extra trendy a stejně tak matcha. Kdyby jídlo mělo vlastní fashion week, po všech molech s podzimní kolekcí by se prášil matcha a kutálela tykev. I když možná éra hokaido už trochu vyhasíná a nastupuje vláda dýně špagetové, máslové, mexické a kdo ví jaké ještě. Zato matcha je teprve v rozpuku.

Proč tu mluvím o hokaido? Protože tentokrát jsem použila do cupcaků právě tenhle typ. Sice když ji pečete jen tak k jídlu, nemusí se loupat, ale když z ní potřebujete udělat pyré, je lepší tu kůru sundat, jinak tam budou s největší pravděpodobností hrudky (anebo možná uvaříte mixér, budoucnost je nejistá). Tak či tak, hokaido lze použít jak na slané, tak sladké pokrmy (pokud si chcete přečíst o všech výhodách hokaido, doporučuju tyto stránky). Musím tu trochu vychválit sestru, dělá fakt dobrou dýňovou polívku. Kam se mi teda ale neštýmovala, byl dýňový koláč. Dýňový koláč byl posledním z té svaté trojice tradičních amerických koláčů (nebo teda pájů), který mi zbýval vyzkoušet (ty dva další jsou pekanový a jablečný). A bohužel pořád zbývá. Loni jsem ho zkoušela právě z hokaido a moc nadšená jsem nebyla, chutnal spíš jak zelenina s cukrem (což možná je někde na světě zcela normální kombinace, ale u koláče ji úplně nevyhledávám). Shodou okolností jsem se během své stáže na Ukrajině dostala do řeči ohledně tohohle páje s jedním Američanem, který mi prozradil, že nejlepší je právě z té úplně nejobyčejnější obří dýně. Jo, tak to jsem si teď v létě zajásala, že tento podzim konečně splaším tu správnou dýni, protože ta je přece všude. Šeredný to omyl. V jediném obchodě jsem ji neviděla, babička je přestala pěstovat (od letoška přešla na hokaido), a tak pátrám dál a doufám, že aspoň někde na trhu bude k mání. A jak ji najdu, budu zase shánět odvoz. I když totiž občas jakože pro zdraví s něčím pohnu, deset a víc kilo půl hodiny držet nejspíš nedokážu, jsem stále slaboučká.

Můj nezdar s koláčem ovšem naštěstí nenastal znovu v případě těchto dortíků. Pokud dýňové pyré smícháte s něčím dalším a upečete, chutná vážně skvěle i ve sladké variantě, tady proti hokaido nemůžu říct křivého slova. Na druhou stranu, u toho čaje by se něco najít mohlo. Matcha je zelený čaj, který pochází z Japonska. V poslední době se stal hodně populárním právě i jako surovina na pečení, poprvé jsem ho zaznamenala tak pět let zpátky na zahraničních stránkách, poslední rok dva se dost objevuje i na české scéně. Jeho výhoda je v tom, že je to zelený prášek, který stačí rozmíchat v těstě nebo krému, a ihned dostává celý dezert jemnou čajovou příchuť a krásnou zelenou barvu. Vyslovuje se jako mača a v Japonsku byl (a je) součástí čajového ceremoniálu, v kuchyni se používá i do wagashi (čti vagaši), což je typické japonské cukroví vyráběné ze slazené fazolové pasty a tvarované či barvené do nejrůznějších podob v souladu s ročním obdobím či jiným tématickým námětem. Moc pěkné video o wagashi je např. toto (i když to přímo nesouvisí s matchou, myslím, že stojí za zhlédnutí). Matcha má spoustu zdravotních výhod jako je vysoký obsah antioxidantů a mimo jiné jeho konzumací dojde k efektu zvýšení pozornosti, prostě dokáže nakopnout podobně jako kofein.

Co může být menší nevýhodou matcha čaje, je, že je to čaj :D Totiž ne každý holduje chuti zeleného čaje a vzhledem k tomu, že jídlu dodá tuhle příchuť, ne všem to pak musí sednout. Když jsem poprvé ochutnala krém s matchou, kdy jsem tam měla jen jednu lžíci tohohle čaje, nezdála se mi ta chuť příliš výrazná. Takže jsem přidala lžíci druhou a byla jsem spokojená, že to má takovou mírnou čajovou chuť. Pak přišla k míse s krémem mamka, ochutnala a pronesla, že je to fakt nedobrý (používám menší eufemismus). Na druhou stranu, zbytek rodiny a celá čtveřice kamarádů mi krém schválila, takže integraci matcha čaje do kuchyně považuju za úspěšnou misi (akorát pro maminku budu vždycky dělat vzorek bez čajového upgradu). Asi bych to shrunula tak, že pokud nemáte rádi čaj a nejvíc ze všeho zelený čaj, tak matcha v dezertech vás nejspíš neosloví (anebo přímo odpudí). A pokud máte čaj rádi, naopak vás velice mile překvapí a potěší.

Musím se pochválit, jelikož se příprava obešla bez karambolů, snad jen zjištění, že už mám poslední kousíček marcipánu, mě přivedlo k menšímu srdečnímu ataku, ale naštěstí to stačilo na všechny cupcaky a dokonce i na pár extra mini dýniček pro sestru, která by je nejradši ze všech dortíků snědla. Použila jsem na ně marcipán od Dr. Oetkera (i když raději mám z Lidlu, protože má vysoký podíl mandlí, ale zase je těžce nedostatkovým zbožím, nejsou-li Vánoce), obarvila ho na oranžovo (mimochodem to je jediná umělotina, co do cupcaků přijde, jinak jsou všechny barvy přírodní), v dlaních ukutálela malinké kuličky a tupou stranou nože jsem pak po obvodu udělala podélné zářezy. Sama jsem byla překvapená, že to bylo tak lehký a vypadalo to skutečně jako dýně. Stopku jsem pak vytvořila z krému, dal se kupodivu taky dobře tvarovat mezi prsty. A teď už k receptu, ať je máte do večera hotové (nebo na dušičky, nebo jen tak, protože je sezóna dýní).

Ingredience:
cca 100 g marcipán
oranžové potravinářské barvivo
Cupcaky:
260 g hladká mouka
160 g třtinový cukr
50 g cukr krupice
1 lžička kypřící prášek
1/2 lžičky soda
1/2 lžičky soli
1 1/2 lžičky mletá skořice
1 lžička mletý hřebíček
1/2 lžičky mletý zázvor
1/2 lžičky muškátový květ
1/2 lžičky mleté nové koření
500 g dýňě (hokaido)
30 g bílý jogurt
130 ml olej
2 vejce
1 lžička vanilkový extrakt
Krém:
500 g ricotta
160 g bílá čokoláda
1 - 2 lžíce čaj matcha

Postup:
Cupcaky: Nejdříve připravíme dýňové pyré: dýni rozkrojíme a veškerý vláknitý vnitřek se semínky vydlabeme (a vyhodíme). Dýni pokrájíme na menší kousky a pečeme na vyloženém plechu asi 30 minut v předehřáté troubě na 170C, až slupka začne lehce černat. Necháme vystydnout a pak slupku sloupneme či odkrojíme. Takto očištěné kousky dýně rozmixujeme na hladké pyré (potřebovat budeme 270 gramů). Mouku, oba cukry, kypřící prášek, sodu, sůl a všechna koření smícháme. V jiné míse smícháme 270 g dýňového pyré, jogurt, olej, vejce a vanilku. Dýňovou směs nalijeme do mouky a promícháme vařečkou dohladka, až v těstě nejsou hrudky. Těstem naplníme košíčky do tří čtvrtin. Pečeme v předehřáté troubě na 180C asi 10 minut, pak teplotu snížíme na 160C a pečeme dalších 5 až 10 minut. Necháme zcela vystydnout. Každému dortíku seřízneme špičku (a dáme ji zatím bokem). Ozdobíme krémem. Seříznuté špičky rozdrobíme na malé kousíčky a každý cupcake posypeme. Z marcipánu a barviva vytvarujeme malé dýně a posadíme je na ozdobené cupcaky. Můžeme ihned podávat.
Krém: Ricottu necháme stát při pokojové teplotě aspoň 2 hodiny. Čokoládu nalámeme na malé kousky a rozpustíme ve vodní lázni. Necháme vystydnout, aby byla zhruba vlažná. Mixérem rozšleháme ricottu s čajem matcha do smísení, pak přidáme rozpuštěnou čokoládu a šleháme dohladka (asi 2 až 3 minuty). Krémem naplníme zdobící sáček s širokou špičkou a můžeme použít.

• Na 270 g pyré je potřeba skutečně zhruba půl kila dýně. Pokud by vám pyré nešlo v mixéru rozmixovat dohladka, přilijte do něj trochu oleje (z uvedených 130 ml), mělo by to jít snadněji.
• Do krému dejte nejdříve jednu lžíci čaje a ochutnejte, zda na vás není jeho chuť příliš intenzivní, teprve pokud nebude, přidejte i druhou lžíci.

Závěr:
Nejdřív jsem se trochu bála (nebo spíš nejdřív jsem se vůbec nebála, až jsem cítila tu silnou vůni dortíků a čaje, tak jsem se bát začala) té kombinace čaje a kořeněných cupcaků, aby se to vzájemně nemlátilo, ale ve výsledku se to bezvadně doplňuje. Cupcaky díky koření fakt krásně voní a připomínají perníčky, těsto je s pomocí dýně hezky vláčné a akorát sladké. Krém mně osobně chutná, čajová příchuť není příliš výrazná (teda jak pro koho, jak jsem už psala, ale výsledná bilance je 7:1 pro matchu, takže oblíbenost čaje jasně vede!) a dodává jen lehký nádech čajové chuti. Já už jsem do krému žádný cukr navíc nedávala, zdál se mi sladký akorát, ale taťka by si ho například ještě dosladil, takže opět doporučuju ochutnat před samotným zdobením. Celkově jsem byla vážně nadšená, jak se tyhle dvě hlavní a výrazné ingredience pěkně skamarádily. Vřele doporučuju vyzkoušet, dokud je dýní všude plno.