Když jsem byla mladá (teda ne že bych byla stará, malá by byl asi lepší výraz) neměla jsem nejmenší ponětí, co je moře nebo oceán. Věděla jsem, co to je, ale představit si to bylo poněkud obtížné, když největší vodní plochou, kterou jsem kdy viděla, byl náš místní bazén. Moji rodiče jsou velkými fandy turistiky, cyklistiky a občas i bruslení na inlinech a v zimě pro změnu lyžování. To znamená, že každý rok jsme na dovolenou jeli někam do hor a těšili se na lyžování a v létě na lezení do a z kopců. Musím říct, že po šesti nebo sedmi letech tyhle aktivity fakt nesnáším. Znáte to, spolužáci každý rok jedou k moři a já? Turistika, turistika, turistika. Dobře, prvních pár let mě to dost bavilo, ale jak šel čas dál a dál, zjišťovala jsem, že tohle není "můj šálek kávy" (a tenhle výraz taky nesnáším :D). Tři roky zpátky (konečně!) se mi naše podařilo přemluvit, abychom jeli do Chorvatska. Jupí! Nicméně letos jsme navštívili Itálii a tuhle dovolenou považuju za tu nejlepší v životě!
