Sticky Cinnamon Buns (Lepkavé skořicové bochánky)

Recept měl přijít už dávno. Já vím! A já se fakt snažila. Ale protože teď pendluju mezi bytem a mamahotelem, pořád někde něco zapomínám - třeba foťák. A v něm fotky. To jsem tak na Velikonoce dojela domů navštívit rodiče a vrátila se bez foťáku (a dalších méně důležitých věcí). Jelikož pak rodiče plánovali navštívit babičku, dali jsme si vzájemný sociální distanc, protože nikdo nevíme, jestli se nám covid vyhnul nebo ne, čili foťák jsem dostala do rukou až minulý víkend ve velké cestovní tašce. V té obří tašce bylo ovšem plno dalších věcí a jakožto minimalistovi (haha) mi ta taška překážela natolik, že jsem ji po vyprázdnění okamžitě musela předat zpět. Jenže to bych nebyla já, abych tam samozřejmě nenechala ten foťák, kvůli kterému celá předávka především probíhala. Takže jsem čekala další týden, než se dostanu domů a budu moct konečně doplnit recept o fotky. A bez fotek to přece nejde.

Bûche de Noël (Vánoční poleno)

Vánoce se nezadržitelně blíží, konkrétně zbývají už jen 4 dny do Štědrého dne, takže je nejvyšší čas porozmýšlet nad letošním štědrovečerním dezertem (anebo ten již zvolený přehodnotit!). Loni jsem se konečně dostala k výrobě jednoho francouzského tradičního dezertu, který jsem měla na seznamu už zase fakt hodně dlouho, a tady je, dámy a pánové. Čekal v šuplíku jen skoro celý rok, než ho vypustím na světlo světa. Pevně doufám, že se i mně znovu podaří úspěšně vytvořit tento víkend. Vánočních polen totiž není nikdy dost.

Millionaire's Shortbread

Původně jsem zamýšlela zveřejnit recept na tyhle domácí řezy "Twix" už (a tento časový údaj skoro až bolí) v roce 2017, ale ztratila jsem recept a pak se na mě nakupilo nějak moc věcí najednou, že jsem popravdě neměla chuť dělat absolutně nic. Ztratit recept zní asi stejně věrohodně jako nechat si úkol sežrat od psa, což se mi taky stalo, ale byl to můj potkan a nebyl to úkol, ale přístupový kód do banky. Aspoň se paní za přepážkou pobavila. Každopádně při hloubkovém úklidu, který byl takovou menší předpřípravou na nevyhnutelné stěhování, jsem ten recept našla a řekla jsem si, že to musí být snad znamení vyšších sil, protože po dvou letech bych opravdu nečekala ani ve snu, že ho ještě najdu. A tak je tady. Úspěšně otestován na spolupracovnících.

Makový závin

Dlouho jsem se neozvala, měla jsem to poslední dobou hodně hektický. Práce (mnohem víc, než by bylo třeba :D), do toho zkouškový a zásoby jídla z Vánoc. Jedna zkouška mě letos extrémně potrápila, už jen učení na ní pro mě bylo hrozný utrpení, takže jsem si ji opravdu statečně přesouvala a přesouvala, až nebylo kam uhnout. Nicméně už je fuč a jsem zpátky doma u plotny, návrat k pečení byl nevyhnutelný! Vzhledem k zimě (teď už moc ne, ale dva týdny zpátky ještě mrzlo) si doma většinově odhlasovali "nějakou klasickou buchtu". Tak dostali závin.

Brusinkový cobbler s jablky

Půlka listopadu pryč. Optimista by řekl, že ještě měsíc do Vánoc, pesimista ve mně si ale řekne, že už JEN měsíc do Vánoc. Moje předvánoční tradice spočívá v tom, že si říkám, že nakoupím dárky včas, napeču včas, zabalím dárky včas a realita je pak taková, že peču tak od 22. 12. od rána do večera a jsem úplně vyřízená, mezitím sháním na poslední chvíli dárky a k radosti všech je pak balím 24. odpoledne (takže večeřet nezačneme v pět ale třeba až v sedm, vlastně se divím, že ještě nějaký dárky dostávám :D). Letos to bude o to vtipnější, nebo spíš "vtipnější", protože budu většinu času v práci a navíc se hodlám zbavit poloviny zkoušek už v předtermínu, čili o zábavu postaráno. To je tak, když si člověk trpící prokrastinací (ano, je to nemoc!) napíše ten časový rozvrh, aby jako fakt něco dělal, a pak zjistí, že to nebyl úplně nejlepší nápad, protože je to přece nemoc a ta se nevyléčí jen tak. A změnit už to nejde. Než se z té tragikomické skutečnosti zblázním, odreaguju se alespoň tady s pečením (kterého se mi od září dostává tuze málo). A než se přivalí ta vánoční vlna plná sladkostí, sladkostí, sladkostí a ... zase sladkostí, vytasila bych se raději s něčím spíš kyselým.

Rebarborový koláč s jahodami a crème anglaise

Původně měl hned po zákuscích ze světa Železného trůnu přijít další recept, který jsem z kuchařky zkoušela (a byl mimochodem velice vydařený), ale protože se fakt FAKT musím učit, tak jsem vytasila alespoň zálohový recept, který už před pár lety spatřil světlo světa v časopise Instinkt, pro který jsem ho vytvořila. Tím pádem i fotky jsou pár let staré a focené ještě mým kompaktem, ale jak říká jedno staré rčení z dětského animáku: neboj se vystavit kazy a neschovávat je (ze Špionek, kdyby se náhodou někdo měl zájem dovzdělat při sledování tohoto vysoce inteligentního pořadu, a ano, sledovala jsem ho pravidelně). Takže recept ze Hry o trůny přijde, jak budu mít po té šílené zkoušce, což bude zhruba za tři týdny, pak taky recept na dort, co jsem slibovala na facebooku, a do té doby se tu teda bude tetelit tenhle koláč. Mimochodem i když je záložní, rozhodně to není žádná náhražka, já ho mám strašně ráda a dělám ho každoročně v sezóně rebarbory, která brzo skončí, takže je vlastně i zcela ideální doba na jeho zveřejnění. Krásně mi to vychází :D

Кулич (Kulič)

Leden byl ve znamení zkoušek (fuj!), únor pak ve znamení dokončování jedné takové závěrečné práce (dvakrát fuj!) a březen je konečně volný. Pokud teda pominu začátek školy, což by si dřív taky vysloužilo nějaký to kafrání, ale tentokrát to byla rozhodně úleva. Takže jsem se moc nenudila, ale bohužel taky moc nečinila v kuchyni. Když už jsem jakože chtěla, tak se mi nějak porouchala trouba a prostě nepekla, což určitě připomenu ještě někdy příště, až přijde na řadu ten výtvor, který to chudák schytal zrovna, když se v té troubě měl upéct. Ono vůbec od Vánoc jsem měla s tou naší troubou dost "veselých" zážitků, které navždy zůstanou vryty do mé paměti a budu se k nim vracet dost často, protože stěžování já nemám nikdy dost :D Když už jsem zmínila ty Vánoce, teploměr jsem bohužel nedostala (naši to tu asi nečtou?!), ale zase mi ukořistili pod stromeček takovou malou sadu na dezerty, konkrétně se s její pomocí budou dělat tyhle dorty v provedení mini jedna báseň. A taky kuliče. O těch to bude dneska.

Zimtsterne (Skořicové hvězdičky)

Vánoce jsou za dveřmi, jako vážně, už jen pár dnů a je to tu. Jestli jsem si někdy stěžovala na to, že nakupuju dárky pozdě, tak do letoška to bylo pořád brzo. Letos je to pozdě. POZDĚ. Moje aktuální bilance je jeden dárek na skladě a všechny ostatní někde na cestě teprve. A když říkám na cestě, bohužel myslím nějakou imaginární cestu, kterou musí urazit z poličky obchodu do mého zorného pole. Já totiž ještě o jejich existenci ani nevím. Netuším, co přesně hledám, a mám zhruba dva dny na to, abych to zjistila, koupila, zabalila, do toho musím ještě péct, psát bakalářku a v ideálním světě (nebo taky možná tak leda ideovém světě kdesi v imaginárnu) se ještě učit rusky a mít nějaký společenský život. Jak se znám (a já se naneštěstí znám až moc dobře), zvládnu - snad teda - ty dárky (protože jinak to bude opravdu hodně smutný) a pečení a všechno ostatní se přesune na potom. A potom dost často znamená nikdy - mám svou vlastní verzi výkladového slovníku. Konkrétně teď se chystám tady na tyhle hvězdičky, protože doma u nás patří poslední tři roky ke stálicím, takže jestli stejně jako já trpíte nedostatkem času a přílišným návalem povinností, pojďte se pustit do těchto časově náročnějších hvězdiček a všechno ostatní taky přesuňte na potom. Cukroví má vždycky přednost! A můžete mít dobrý pocit z toho, že mě v tom nenecháváte samotnou.

Gâteau St. Honoré (Dort sv. Honoria)

Na úvod bych tentokrát chtěla začít trochu bokem, protože jsem si všimla (jo jo, Google mi umožňuje všechny strašně stalkovat!), že na blog teď chodí dost návštěvníků ze stránek blogerkaroku.cz, kde jsem záhy odhalila, že jsem nominovaná v kategorii Jídlo. Za to bych chtěla moc poděkovat všem, kteří pro mě hlasovali, (teď to bude trošku sentimentální) protože mi to dává signál, že tady to moje tvořeníčko má smysl a že to tu rádi navštěvujete a to mě moc a moc těší :) Ve stejné kategorii je spousta dalších skvělých blogů, takže tam určitě zabruslete, pokud jste tam ještě nebyli, a dejte hlas svému oblíbenci. Budu-li to já, zlobit se určitě nebudu :D Hlasovat můžete do konce října, tak šup šup pospěšte.

Shortbread Fingers (Skotské máslové sušenky)

Nestává se to moc často, ale někdy přece jen jo, že si koupím nějakou sladkost nebo sušenky a uhranou mě natolik, že je prostě musím udělat doma. Musí ovšem vypadat minimálně obstojně a chutnat aspoň o trošičku lépe. Nedej bože, když se to nedaří. Třeba drobenkový rohlíky se mi kdysi fakt podařily (ale ztratila jsem recept, takže teď se jen mlátím do hlavy) a esíčka vlastně taky. Zato tenhle skotský zázrak - shortbread fingers - byl snad těžší než ovládnutí šao-linského bojového umění. A jako stát se mistrem Šao-linu není žádná prča. Jsem teda slyšela.

Syrníky s kysanou smetanou

Když teď někam jdu s přáteli, dost často se přistihnu, že začínám větu asi takhle: "Jo, to na Ukrajině ..." A už to není ani vtipný, spíš s tím začínám být trochu otravná. Asi jako Howard s jeho výletem do vesmíru. Nebo historky z hudebního tábora (ale ty zase byly aspoň vtipný). Podle pohledů okolí asi trochu víc otravná. Když já mám paměť takovou dost mimo momentálně. Když se mě po příjezdu ptali na zážitky, moc toho ze mě nevydolovali, protože jsem nebyla schopná si na nic pořádnýho vzpomenout. Zato teď bych ke každé situaci vytáhla z rukávu podobnou ukrajinskou příhodu. Zkrátka načasování mi moc nevychází. Ale tady pohár ještě nepřetekl, takže se obrňte, dneska to bude celý o tom, jak to je na Ukrajině.

Meruňkový krambl s mandlemi

Zítra se vracím z Ukrajiny domů po skoro šesti týdnech plných hodně šizeného spánku, takže dneska jsem se rozhodla ještě počkat s povídáním o místním jídle a místo toho využít právě vrcholící meruňkové sezóny. Do Brna dorazím někdy ve čtyři ráno a pak tak týden prospím :D Čili o Ukrajině až příště, ale už vážně, slibuju! Ale zpátky k meruňkám. Možná si někteří vzpomenete na online časopis Bohemia Living, kam jsem pravidelně přispívala s recepty, než bylo jeho vydávání bohužel ukončeno. Jedním z receptů, který jsem pro časopis připravila, byl meruňkový krambl. A ten tu na blogu rozhodně nesmí chybět, protože to je snad můj nejoblíbenější dezert z meruněk a vždycky ho udělám tunu a jedna porce mi naprosto nikdy nestačí. Takže jdeme na něj.

Kakaové cupcaky s čokoládovým krémem a vanilkové cupcaky s vanilkovým krémem

Přemýšlela jsem, s jakým receptem přijít po takové dlouhé pauze. Spíš bych to měla nazvat hodně dlouhou klinickou smrtí. Jak plynuly dny od posledního receptu, pořád jsem si říkala, že další den už to konečně přidám, a vždycky se našlo něco, co mi do toho vlezlo, případně jsem byla trochu líná cokoliv dělat. Neustále jsem čekala, až budu mít víc volna, skončí škola a pořád jsem to přesouvala na zítra. Sem se skvěle hodí jedna vtipná definice zítřka – mystická země, ve které se hromadí 99 % veškeré lidské produktivity, motivace a výkonnosti. Každopádně (a už použitím tohohle šílenýho slova to dostává punc vážnosti) odteď hodlám Catalinu znovu udržovat při životě a ne na přístrojích. Vybrala jsem nakonec recept, který jsem chtěla zveřejnit už tak tři roky zpátky, nakonec se částečně objevil v Instinktu, ale ne v té dokonalé formě. Je to recept na cupcaky, které osobně považuju za ty nejlepší, co jsem kdy udělala, tak šup na ně.

Fraisier

Až se stydím, jak dlouho uběhlo od posledního příspěvku. Nazvěme to tvůrčí krizí, já si půjdu stoupnout na pár hodin do rohu hanby a už se k tomu nebudeme vracet. Pro změnu teď přejdu k mučení všech, co to právě teď čtou. Jahůdky! Ne, ještě mi (úplně) nehráblo, ale jednoduše tenhle dort jsem plánovala zveřejnit už tak dva měsíce zpátky a vždycky do toho něco vlezlo, takže teď budeme muset všichni čekat nějakých deset měsíců, než se na trh dostanou ty pravé čerstvé jahody a já si aspoň prohloubím podzimní depku, protože jahody mám fakt ráda a v tomhle dortu byly safra dobrý.

Výzva The Daring Bakers: Mrkvový dort (Carrot Cake)

Ruth z Makey-Cakey hostovala naši výzvu na březen 2013. Všechny nás povzbudila, abychom si zaexperimentovali v kuchyni a propašovali do našich moučníků zeleninu s překvapivě delikátními výsledky!

Další z receptů, co přichází s obřím křížem po funuse. Tenhle tu měl být konkrétně v březnu, kdy bylo výzvou upéct něco sladkého a zároveň zeleninového. V tu chvíli se mi vždycky vybaví reakce účastníků Prostřena, když si v jídelníčku přečtou, že jako dezert bude cuketová buchta. To pak následuje samý fuj, to se nebude dát jíst, z cukety - to jako vážně? Přitom na internetu je asi milion receptů na buchty ze zeleniny - cukety, fazolí, mrkve a mohla bych pokračovat dál. Mamka mi už jako děcku dělala cuketovou buchtu a vždycky jsem se po ní mohla utlouct, protože díky té cuketě je super vláčná. Každopádně tímto snad přesvědčím i ty, kteří si zeleninu nasladko doteď nedokázali představit.

Velikonoční beránek z oříškového másla s čokoládovým krémem

Ehm, takže ze všeho nejdřív za všechno může škola. Už se s tím opakuju, ale ona je mi prostě nekonečnou inspirací. Už asi tři týdny zpátky tu měl být nový recept, další před dvěma a poslední před týdnem. Ale fakt za to může škola. Ekonomie je totiž tak zábavná a zajímavá! A protože jsem pilná studentka, tak si každý den otevřu takovou super knížečku o tisíci stránkách (kterou se postupně musím naučit) plnou barevných grafů a definicí těch nejbáječnějších ekonomických jevů, že i kdybych měla adrenalin na smrtelně vysoké úrovni a tep víc jak 180, po přečtení přesně pěti vět mi padne hlava dolů, tep klesne, adrenalin zmizí a já spím jak nemluvně (pokud zrovna nebrečí). Jestli máte problémy se spaním, čtěte si o ekonomii. Zabírá to líp než kdejaký prášky, co kdy kdo vyrobil. Čili než si přečtu jednu takovou kapitolu, co má zhruba 20 stránek, desetkrát u toho usnu a ze tří odpoledne je devět večer a já se tak akorát zmůžu k tomu, abych se najedla a šla spát. Prostě se cítím jak přejetá a neschopná vyvíjet jakoukoliv další aktivitu.

Výzva The Daring Bakers: Panettone

Výzvu The Daring Bakers na prosinec 2012 hostovala talentovaná Marcellina z Marcellina in Cucina. Marcellina nás vyzvala, abychom vytvořili svoje vlastní Panettone, tradiční italské vánoční pečivo!

Vždycky se těším na prosincovou výzvu, protože skoro pokaždé je to něco - překvapivě - vánočního. Čekala jsem, kdy to bude panettone, protože to je takový italský symbol Vánoc, který pomalu (ale jistě) objevuje ve všech koutech světa. Poprvé jsem ho ochutnala před třemi lety, když mi ho naši dali jako dárek pod stromeček. Hned si mě jeho chuť získala a moji sestru snad ještě víc, takže jsem hned chtěla vědět, jak se to dá vyrobit doma. V jednom časopise jsem náhodou natrefila na recept, tak jsem ho hned zkusila. No, panettone to nebylo. Spíš takový suchý mazanec. A tím začala moje pouť za dokonalým panettone. A rozhodně ani teď nejsem na jejím konci a nejspíš ani nebudu, protože to tajemství lehkého a nadýchaného těsta leží v rukou italských pekařů. Ale i tak stojí za to se o něj aspoň pokusit.

Perníková chaloupka

Už jsem to slibovala dost dlouho, takže tady to je - perníková chaloupka. Sice nemá okna z cukrkandlu jako ta z pohádky o Jeníčkovi a Mařence, ale sníst ji můžete celou i tak. Vánoce letos přicházejí asi v sedmimílových botách, ale ještě pořád spousta času zbývá na to, abychom si zahráli na architekty a takovou jedlou chalupu si postavili. Teda upekli.

Výzva The Daring Bakers: Millefeuille

Výzvu Daring Bakerů na říjen 2012 hostovala Suz ze Serenely Full. Suz nás vyzvala, abychom se vypořádali nejen s máslovým a nadýchaným listovým těstem, ale taky abychom to posunuli i o krok dál směrem k hříšně delikátnímu dezertu Mille-feuille!

Pokud se dobře podíváte (vlastně to ani nemusíte nijak hluboce zkoumat), zjistíte, že moc svědomitě ty výzvy neplním. Abych se mohla opět na něco vymluvit, tak ta minulá výzva byla slaná. Nejdřív jsem si myslela, že nezvládnu ani tuhle, protože ta škola a ekonomie... No, možná jsem se trochu minula "povoláním". Každopádně jsem si řekla Ne s velkým N a byla zase chvíli odvážná pekařka! A že to stálo za to.

Granita s brusinkovou vodkou

Venku nám zima pomalu přituhuje, ale tentokrát se budu trochu vracet v čase, protože jak už jsem předeslala před pár dny, bude něco ledového a to se hodí spíš k horkému létu. Ale stane se, že občas (vlastně až moc často) narazím na nějaký dezert, který se mě chytne a nechce mě pustit, dokud to s ním pořádně neproberu. Tentokrát to byla granita a i když je venku ráno taková kosa a já v ní musím pobíhat, abych se nějak dostala do školy (proč nemůže jednou škola za mnou?), pořád mě lákala, až jsem to vzdala a pustila se do ní. Ovšem pořádně jsem jí přiostřila :D