Makový závin

Dlouho jsem se neozvala, měla jsem to poslední dobou hodně hektický. Práce (mnohem víc, než by bylo třeba :D), do toho zkouškový a zásoby jídla z Vánoc. Jedna zkouška mě letos extrémně potrápila, už jen učení na ní pro mě bylo hrozný utrpení, takže jsem si ji opravdu statečně přesouvala a přesouvala, až nebylo kam uhnout. Nicméně už je fuč a jsem zpátky doma u plotny, návrat k pečení byl nevyhnutelný! Vzhledem k zimě (teď už moc ne, ale dva týdny zpátky ještě mrzlo) si doma většinově odhlasovali "nějakou klasickou buchtu". Tak dostali závin.

Kokosové kuličky s mandlemi

Naznala jsem, že by bylo vhodné přidat aspoň jeden recept na cukroví, přestože sama budu péct (a koulet) až za tři dny, protože je tu spousta další práce a momentální absence trouby :D Jako malá jsem strašně chtěla být baletkou. Možná jsem to tu už psala, zkrátka mě to chytlo fakt hodně. Ehm, jen ta představa, na praxi téměř nedošlo, protože jsem zjistila, že to není tak jednoduchý, jak to vypadá. Každopádně obdiv a touha po té baletní sukni a špičkách mi zůstala. A pak stačila jediná reklama s baletkou na Raffaello a byla jsem posedlá těma bonbónama. To mi taky vydrželo doteď. Sice je to složením ne úplně libová záležitost, ale ten krém je prostě silně návykový. Doma jsme pak o Vánocích začali dělat takové ty Raffaello kuličky z kokosu a Salka a byl úspěch, když nějaká hmota ke koulení vůbec zbyla (jo, snědla jsem ji především já). Pak jsem si řekla, že bych je mohla zkusit trochu jinak a už to tak u nás zůstalo. Sice jen jako Raffaello vypadají, ale chuťově je mám stejně mezi top 5, pokud jde o cukroví.

Brusinkový cobbler s jablky

Půlka listopadu pryč. Optimista by řekl, že ještě měsíc do Vánoc, pesimista ve mně si ale řekne, že už JEN měsíc do Vánoc. Moje předvánoční tradice spočívá v tom, že si říkám, že nakoupím dárky včas, napeču včas, zabalím dárky včas a realita je pak taková, že peču tak od 22. 12. od rána do večera a jsem úplně vyřízená, mezitím sháním na poslední chvíli dárky a k radosti všech je pak balím 24. odpoledne (takže večeřet nezačneme v pět ale třeba až v sedm, vlastně se divím, že ještě nějaký dárky dostávám :D). Letos to bude o to vtipnější, nebo spíš "vtipnější", protože budu většinu času v práci a navíc se hodlám zbavit poloviny zkoušek už v předtermínu, čili o zábavu postaráno. To je tak, když si člověk trpící prokrastinací (ano, je to nemoc!) napíše ten časový rozvrh, aby jako fakt něco dělal, a pak zjistí, že to nebyl úplně nejlepší nápad, protože je to přece nemoc a ta se nevyléčí jen tak. A změnit už to nejde. Než se z té tragikomické skutečnosti zblázním, odreaguju se alespoň tady s pečením (kterého se mi od září dostává tuze málo). A než se přivalí ta vánoční vlna plná sladkostí, sladkostí, sladkostí a ... zase sladkostí, vytasila bych se raději s něčím spíš kyselým.

Ovocné dortíky s mandlemi, smetanou a matcha sirupem

Předtím jsem tu o těch svých zkouškách psala tak nějak vágně, protože jsem se fakt bála, že to zakřiknu (anebo budu mít ostudu, když to nedám :D), ale protože dopadly dobře, tak už můžu s klidem v srdci říct, že šlo o státnice, takže vlastně nic důležitýho. Po státnicích jsem potřebovala asi deset dnů na to, abych se sebrala, protože jsem byla jak po lobotomii, a pak už to začalo být zase dobrý. Zrovna v té době se nám doma nahromadilo pár deset kilo jahod, takže nadešel čas na pořádný jahodobraní. Tenhle recept jsem dělala poprvé už strašně, ale vážně strašně dávno a od té doby ani jednou, měla jsem u něj v sešitě poznámku, že ho mám určitě udělat znovu, a tak se po nějakých osmi letech konečně dočkal. A hned dvakrát.

Rebarborový koláč s jahodami a crème anglaise

Původně měl hned po zákuscích ze světa Železného trůnu přijít další recept, který jsem z kuchařky zkoušela (a byl mimochodem velice vydařený), ale protože se fakt FAKT musím učit, tak jsem vytasila alespoň zálohový recept, který už před pár lety spatřil světlo světa v časopise Instinkt, pro který jsem ho vytvořila. Tím pádem i fotky jsou pár let staré a focené ještě mým kompaktem, ale jak říká jedno staré rčení z dětského animáku: neboj se vystavit kazy a neschovávat je (ze Špionek, kdyby se náhodou někdo měl zájem dovzdělat při sledování tohoto vysoce inteligentního pořadu, a ano, sledovala jsem ho pravidelně). Takže recept ze Hry o trůny přijde, jak budu mít po té šílené zkoušce, což bude zhruba za tři týdny, pak taky recept na dort, co jsem slibovala na facebooku, a do té doby se tu teda bude tetelit tenhle koláč. Mimochodem i když je záložní, rozhodně to není žádná náhražka, já ho mám strašně ráda a dělám ho každoročně v sezóně rebarbory, která brzo skončí, takže je vlastně i zcela ideální doba na jeho zveřejnění. Krásně mi to vychází :D

Čokoládové muffiny s čokoládovou omáčkou

Dneska trošku přistoupím k řešení restů z dob minulých - na facebooku jsem už hodně dávno slibovala tyhle muffiny, přičemž je předběhly vánoční hvězdičky a pak kulič, a minule jsem slibovala zábavné historky od plotny. Obojí bude dneska konečně napraveno a vyřešeno. I když k té plotně se vrátím ještě několikrát, protože se zdá být nevyčerpatelnou studnicí veselých podělávek. Teď zase přesedlám na ty muffiny. Ač se můžou zdát příliš obyčejné, což v podstatě jsou, je to takový základ, něco, co už nejspíš všichni dělali, tak tady zkrátka chybět nemůžou, protože jsem je vychytávala příliš dlouho, aby byly pěkně popraskaný na povrchu, pěkně měkký a vláčný a hlavně dostatečně čokoládový. Takže tady jsou.

Кулич (Kulič)

Leden byl ve znamení zkoušek (fuj!), únor pak ve znamení dokončování jedné takové závěrečné práce (dvakrát fuj!) a březen je konečně volný. Pokud teda pominu začátek školy, což by si dřív taky vysloužilo nějaký to kafrání, ale tentokrát to byla rozhodně úleva. Takže jsem se moc nenudila, ale bohužel taky moc nečinila v kuchyni. Když už jsem jakože chtěla, tak se mi nějak porouchala trouba a prostě nepekla, což určitě připomenu ještě někdy příště, až přijde na řadu ten výtvor, který to chudák schytal zrovna, když se v té troubě měl upéct. Ono vůbec od Vánoc jsem měla s tou naší troubou dost "veselých" zážitků, které navždy zůstanou vryty do mé paměti a budu se k nim vracet dost často, protože stěžování já nemám nikdy dost :D Když už jsem zmínila ty Vánoce, teploměr jsem bohužel nedostala (naši to tu asi nečtou?!), ale zase mi ukořistili pod stromeček takovou malou sadu na dezerty, konkrétně se s její pomocí budou dělat tyhle dorty v provedení mini jedna báseň. A taky kuliče. O těch to bude dneska.

Dýňové cupcaky s krémem z ricotty a čaje matcha

Zítra je Halloween, už rok mi doma leží pavoučí ozdobné obaly na cupcaky, takže jsem je musela jednoduše použít. Já vůbec většinou objevím to, co potřebuju, až je pozdě, nebo to už nepotřebuju. Například v září jsem si koupila tvořítka na nanuky a už teď je mi jasný, že budou ležet v záloze až do léta. Koneckonců, k té pečící formě s děsivýma dýněma jsem se taky ještě nedostala, čas prostě utíká příliš rychle. Anebo ho příliš efektivně dokážu proflákat, to bude nejspíš pravdě blíž. A taky jsem poslední dobou hrozná skleróza, v počítači jsem našla asi rok staré fotky halloweenských cupcaků a (kromě toho, že jsou naprosto katastrofické a nepoužitelné) absolutně vůbec si nepamatuju, že bych je připravovala, natož pak z čeho :D Tentokrát jsem si všechno naštěstí pilně zapisovala, a tak na večer všech svatých neostrouhám. I když možná jo, protože to je až za několik hodin a já mám problém odolat už teď nesníst těch pár zbylých dortíků teď ráno. Dýně je zkrátka čarovná.

Gâteau St. Honoré (Dort sv. Honoria)

Na úvod bych tentokrát chtěla začít trochu bokem, protože jsem si všimla (jo jo, Google mi umožňuje všechny strašně stalkovat!), že na blog teď chodí dost návštěvníků ze stránek blogerkaroku.cz, kde jsem záhy odhalila, že jsem nominovaná v kategorii Jídlo. Za to bych chtěla moc poděkovat všem, kteří pro mě hlasovali, (teď to bude trošku sentimentální) protože mi to dává signál, že tady to moje tvořeníčko má smysl a že to tu rádi navštěvujete a to mě moc a moc těší :) Ve stejné kategorii je spousta dalších skvělých blogů, takže tam určitě zabruslete, pokud jste tam ještě nebyli, a dejte hlas svému oblíbenci. Budu-li to já, zlobit se určitě nebudu :D Hlasovat můžete do konce října, tak šup šup pospěšte.

Shortbread Fingers (Skotské máslové sušenky)

Nestává se to moc často, ale někdy přece jen jo, že si koupím nějakou sladkost nebo sušenky a uhranou mě natolik, že je prostě musím udělat doma. Musí ovšem vypadat minimálně obstojně a chutnat aspoň o trošičku lépe. Nedej bože, když se to nedaří. Třeba drobenkový rohlíky se mi kdysi fakt podařily (ale ztratila jsem recept, takže teď se jen mlátím do hlavy) a esíčka vlastně taky. Zato tenhle skotský zázrak - shortbread fingers - byl snad těžší než ovládnutí šao-linského bojového umění. A jako stát se mistrem Šao-linu není žádná prča. Jsem teda slyšela.

Banánové cupcaky s makadamovými ořechy, mascarpone krémem a karamelem

Teď tu byla menší pauza, protože minulý týden jsem servírovala recepty v trošku jiném formátu. A hned dva! Takže vlastně pauza nebyla. Kdyby to někomu uniklo (protože o tom opravdu vůůůbec nikde nemluvím :D), poštěstilo se mi předešlou středu upéct hned dvě věci v přímém přenosu. A že to byly nervy. A obří!

Čokoládové palačinky s jogurtovým krémem a ostružinami

Abych to hned na začátku uvedla na pravou míru, sice jsem slibovala dortování, ale v podstatě jsem zase moc nekecala, protože v angličtině je skoro všechno dort alias cake. A palačinky jsou takovým dortem v pánvi, takže přece jen o dortování nikdo ochuzen nebude. Taky tu je poslední týden prázdnin pro většinu školáků - kromě nás vysokoškoláků (my začínáme až na konci září, juch!, nezáviďte :D) -, což znamená posledních pár volných dnů a dost času na ranní vymazlenou snídani. Taky ostružiny už končí, a tak je nejvyšší čas je využít, dokud ještě poslední kousky zvolna zrají na zahradě. A slibuju, že té hodinky navíc ráno u plotny nebudete litovat. Nebo pozvěte přátele a udělejte si pozdní snídani, za odměnu vám můžou pomoct třeba s nádobím :D

Syrníky s kysanou smetanou

Když teď někam jdu s přáteli, dost často se přistihnu, že začínám větu asi takhle: "Jo, to na Ukrajině ..." A už to není ani vtipný, spíš s tím začínám být trochu otravná. Asi jako Howard s jeho výletem do vesmíru. Nebo historky z hudebního tábora (ale ty zase byly aspoň vtipný). Podle pohledů okolí asi trochu víc otravná. Když já mám paměť takovou dost mimo momentálně. Když se mě po příjezdu ptali na zážitky, moc toho ze mě nevydolovali, protože jsem nebyla schopná si na nic pořádnýho vzpomenout. Zato teď bych ke každé situaci vytáhla z rukávu podobnou ukrajinskou příhodu. Zkrátka načasování mi moc nevychází. Ale tady pohár ještě nepřetekl, takže se obrňte, dneska to bude celý o tom, jak to je na Ukrajině.

Meruňkový krambl s mandlemi

Zítra se vracím z Ukrajiny domů po skoro šesti týdnech plných hodně šizeného spánku, takže dneska jsem se rozhodla ještě počkat s povídáním o místním jídle a místo toho využít právě vrcholící meruňkové sezóny. Do Brna dorazím někdy ve čtyři ráno a pak tak týden prospím :D Čili o Ukrajině až příště, ale už vážně, slibuju! Ale zpátky k meruňkám. Možná si někteří vzpomenete na online časopis Bohemia Living, kam jsem pravidelně přispívala s recepty, než bylo jeho vydávání bohužel ukončeno. Jedním z receptů, který jsem pro časopis připravila, byl meruňkový krambl. A ten tu na blogu rozhodně nesmí chybět, protože to je snad můj nejoblíbenější dezert z meruněk a vždycky ho udělám tunu a jedna porce mi naprosto nikdy nestačí. Takže jdeme na něj.

Kakaové cupcaky s čokoládovým krémem a vanilkové cupcaky s vanilkovým krémem

Přemýšlela jsem, s jakým receptem přijít po takové dlouhé pauze. Spíš bych to měla nazvat hodně dlouhou klinickou smrtí. Jak plynuly dny od posledního receptu, pořád jsem si říkala, že další den už to konečně přidám, a vždycky se našlo něco, co mi do toho vlezlo, případně jsem byla trochu líná cokoliv dělat. Neustále jsem čekala, až budu mít víc volna, skončí škola a pořád jsem to přesouvala na zítra. Sem se skvěle hodí jedna vtipná definice zítřka – mystická země, ve které se hromadí 99 % veškeré lidské produktivity, motivace a výkonnosti. Každopádně (a už použitím tohohle šílenýho slova to dostává punc vážnosti) odteď hodlám Catalinu znovu udržovat při životě a ne na přístrojích. Vybrala jsem nakonec recept, který jsem chtěla zveřejnit už tak tři roky zpátky, nakonec se částečně objevil v Instinktu, ale ne v té dokonalé formě. Je to recept na cupcaky, které osobně považuju za ty nejlepší, co jsem kdy udělala, tak šup na ně.

Fraisier

Až se stydím, jak dlouho uběhlo od posledního příspěvku. Nazvěme to tvůrčí krizí, já si půjdu stoupnout na pár hodin do rohu hanby a už se k tomu nebudeme vracet. Pro změnu teď přejdu k mučení všech, co to právě teď čtou. Jahůdky! Ne, ještě mi (úplně) nehráblo, ale jednoduše tenhle dort jsem plánovala zveřejnit už tak dva měsíce zpátky a vždycky do toho něco vlezlo, takže teď budeme muset všichni čekat nějakých deset měsíců, než se na trh dostanou ty pravé čerstvé jahody a já si aspoň prohloubím podzimní depku, protože jahody mám fakt ráda a v tomhle dortu byly safra dobrý.

Brusinková kolečka s vanilkovým krémem

Už nějakou dobu mi v hlavě leží jedno slovíčko, které rozhodně zní dost podivně. Aspoň ve mně vyvolává pocit nějaké šílené operace, zákroku nebo nemoci. A ona to tak trochu nemoc je. Je jím prokrastinace. Jen si to řekněte nahlas. Prokrastinace. Je to strašné, ale prokrastinuju. Zní to komicky, ale je to chorobné odkládání povinností. Začíná to učením, pokračuje plněním úkolů a končí to nedostatkem času pro napsání článku. Takže se omlouvám, ale jsem vážně nemocná. Každopádně dnešní příspěvek bude spíš o brusinkách. A Vánocích. A pečení. A cukroví. A už vážně končím :D

Výzva The Daring Bakers: Millefeuille

Výzvu Daring Bakerů na říjen 2012 hostovala Suz ze Serenely Full. Suz nás vyzvala, abychom se vypořádali nejen s máslovým a nadýchaným listovým těstem, ale taky abychom to posunuli i o krok dál směrem k hříšně delikátnímu dezertu Mille-feuille!

Pokud se dobře podíváte (vlastně to ani nemusíte nijak hluboce zkoumat), zjistíte, že moc svědomitě ty výzvy neplním. Abych se mohla opět na něco vymluvit, tak ta minulá výzva byla slaná. Nejdřív jsem si myslela, že nezvládnu ani tuhle, protože ta škola a ekonomie... No, možná jsem se trochu minula "povoláním". Každopádně jsem si řekla Ne s velkým N a byla zase chvíli odvážná pekařka! A že to stálo za to.

Hraběnčiny řezy

Nejdřív ze všeho bych ještě chtěla připomenout, že na anglické verzi mého blogu právě probíhá "giveaway", do které se může zapojit kdokoliv :) Vánoce u nás byly více než bohaté co se cukroví a jídla obecně týče, ale říkám si, že do léta času dost, tak proč si v lednu taky trochu nezahřešit? Tenhle moučník u nás doma trhá rekordy - i když ho upeču v 10 večer, do rána nějakým záhadným způsobem zmizí víc jak polovina plechu a o pár hodin později už se po něm slehne zem. Ani Jack Malone by ho nenašel!

Vánoční anketa a cukroví

Jak rychle přišly, tak ještě rychleji odešly. Řeč je opět o Vánocích. Možná jste si všimli, že jsem tu měla anketu týkající se cukroví. Já jsem na něj totiž ujetá, a proto slídím i u ostatních, jak to mají s pečením :D Otázka zněla: kolik druhů cukroví pečete na Vánoce? Celkem odpovědělo 460 hlasujících, za což jsem nesmírně vděčná, protože číslo je to poměrně dost vysoké.A teď už k výsledkům:

• 3 % (15 hlasujících) cukroví buď nepeče, nebo ho dostává.
• 4 % (19 hlasujících) peče úctyhodných 21 a více druhů cukroví!
• 6 % (31 hlasujících) peče též úctyhodných 16-20 druhů (sem zapadám i já).
• 18 % (83 hlasujících) peče mezi 11-15 druhy.
• 28 % (132 hlasujících) letos napeklo mezi 1-5 druhy cukroví.
• 39 % (180 hlasujících) peče celkem 6-10 druhů cukroví.

Počet hlasujících po součtu sedí, akorát v procentech dostanu pokaždé jen 98 %, takže 2 % hlasů tam blogger někde zašantročil :D Rozhodně jde ale vidět, že naše tradice vánočního pečení neupadá a za to jsem moc ráda!

Abych to zbytečně neprotahovala, já jsem letos udělala 17 druhů, ale na fotce už je jich jen 12 (zimtsterne, úlky, speculaas, perníčky a meruňkové koláčky už jsme stihli úspěšně zkonzumovat :D). Recept na vanilkové rohlíčky najdete tady a na zbytek se tu bude postupně objevovat před dalšími Vánoci. Jenom Pohádku dělala babička (teda dovezla nám toho mnohem víc, ale tyhle jediné se mi podařilo uchránit - hlavně přede mnou :D). A za Opitého Izidora děkuju Arion! Toť vše k letošním vánočním svátkům a už se na vás všechny těším v novém roce, který začal teprve před pár hodinami! A pokud už vám sladké leze krkem (což se samozřejmě nemůže stát :D), zkuste upéct třeba chleba.