Vánoce jsou za dveřmi, jako vážně, už jen pár dnů a je to tu. Jestli jsem si někdy stěžovala na to, že nakupuju dárky pozdě, tak do letoška to bylo pořád brzo. Letos je to pozdě. POZDĚ. Moje aktuální bilance je jeden dárek na skladě a všechny ostatní někde na cestě teprve. A když říkám na cestě, bohužel myslím nějakou imaginární cestu, kterou musí urazit z poličky obchodu do mého zorného pole. Já totiž ještě o jejich existenci ani nevím. Netuším, co přesně hledám, a mám zhruba dva dny na to, abych to zjistila, koupila, zabalila, do toho musím ještě péct, psát bakalářku a v ideálním světě (nebo taky možná tak leda ideovém světě kdesi v imaginárnu) se ještě učit rusky a mít nějaký společenský život. Jak se znám (a já se naneštěstí znám až moc dobře), zvládnu - snad teda - ty dárky (protože jinak to bude opravdu hodně smutný) a pečení a všechno ostatní se přesune na potom. A potom dost často znamená nikdy - mám svou vlastní verzi výkladového slovníku. Konkrétně teď se chystám tady na tyhle hvězdičky, protože doma u nás patří poslední tři roky ke stálicím, takže jestli stejně jako já trpíte nedostatkem času a přílišným návalem povinností, pojďte se pustit do těchto časově náročnějších hvězdiček a všechno ostatní taky přesuňte na potom. Cukroví má vždycky přednost! A můžete mít dobrý pocit z toho, že mě v tom nenecháváte samotnou.
neděle 20. prosince 2015
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)