Kokosové kuličky s mandlemi

Naznala jsem, že by bylo vhodné přidat aspoň jeden recept na cukroví, přestože sama budu péct (a koulet) až za tři dny, protože je tu spousta další práce a momentální absence trouby :D Jako malá jsem strašně chtěla být baletkou. Možná jsem to tu už psala, zkrátka mě to chytlo fakt hodně. Ehm, jen ta představa, na praxi téměř nedošlo, protože jsem zjistila, že to není tak jednoduchý, jak to vypadá. Každopádně obdiv a touha po té baletní sukni a špičkách mi zůstala. A pak stačila jediná reklama s baletkou na Raffaello a byla jsem posedlá těma bonbónama. To mi taky vydrželo doteď. Sice je to složením ne úplně libová záležitost, ale ten krém je prostě silně návykový. Doma jsme pak o Vánocích začali dělat takové ty Raffaello kuličky z kokosu a Salka a byl úspěch, když nějaká hmota ke koulení vůbec zbyla (jo, snědla jsem ji především já). Pak jsem si řekla, že bych je mohla zkusit trochu jinak a už to tak u nás zůstalo. Sice jen jako Raffaello vypadají, ale chuťově je mám stejně mezi top 5, pokud jde o cukroví.

Ovocné dortíky s mandlemi, smetanou a matcha sirupem

Předtím jsem tu o těch svých zkouškách psala tak nějak vágně, protože jsem se fakt bála, že to zakřiknu (anebo budu mít ostudu, když to nedám :D), ale protože dopadly dobře, tak už můžu s klidem v srdci říct, že šlo o státnice, takže vlastně nic důležitýho. Po státnicích jsem potřebovala asi deset dnů na to, abych se sebrala, protože jsem byla jak po lobotomii, a pak už to začalo být zase dobrý. Zrovna v té době se nám doma nahromadilo pár deset kilo jahod, takže nadešel čas na pořádný jahodobraní. Tenhle recept jsem dělala poprvé už strašně, ale vážně strašně dávno a od té doby ani jednou, měla jsem u něj v sešitě poznámku, že ho mám určitě udělat znovu, a tak se po nějakých osmi letech konečně dočkal. A hned dvakrát.

Zimtsterne (Skořicové hvězdičky)

Vánoce jsou za dveřmi, jako vážně, už jen pár dnů a je to tu. Jestli jsem si někdy stěžovala na to, že nakupuju dárky pozdě, tak do letoška to bylo pořád brzo. Letos je to pozdě. POZDĚ. Moje aktuální bilance je jeden dárek na skladě a všechny ostatní někde na cestě teprve. A když říkám na cestě, bohužel myslím nějakou imaginární cestu, kterou musí urazit z poličky obchodu do mého zorného pole. Já totiž ještě o jejich existenci ani nevím. Netuším, co přesně hledám, a mám zhruba dva dny na to, abych to zjistila, koupila, zabalila, do toho musím ještě péct, psát bakalářku a v ideálním světě (nebo taky možná tak leda ideovém světě kdesi v imaginárnu) se ještě učit rusky a mít nějaký společenský život. Jak se znám (a já se naneštěstí znám až moc dobře), zvládnu - snad teda - ty dárky (protože jinak to bude opravdu hodně smutný) a pečení a všechno ostatní se přesune na potom. A potom dost často znamená nikdy - mám svou vlastní verzi výkladového slovníku. Konkrétně teď se chystám tady na tyhle hvězdičky, protože doma u nás patří poslední tři roky ke stálicím, takže jestli stejně jako já trpíte nedostatkem času a přílišným návalem povinností, pojďte se pustit do těchto časově náročnějších hvězdiček a všechno ostatní taky přesuňte na potom. Cukroví má vždycky přednost! A můžete mít dobrý pocit z toho, že mě v tom nenecháváte samotnou.

Meruňkový krambl s mandlemi

Zítra se vracím z Ukrajiny domů po skoro šesti týdnech plných hodně šizeného spánku, takže dneska jsem se rozhodla ještě počkat s povídáním o místním jídle a místo toho využít právě vrcholící meruňkové sezóny. Do Brna dorazím někdy ve čtyři ráno a pak tak týden prospím :D Čili o Ukrajině až příště, ale už vážně, slibuju! Ale zpátky k meruňkám. Možná si někteří vzpomenete na online časopis Bohemia Living, kam jsem pravidelně přispívala s recepty, než bylo jeho vydávání bohužel ukončeno. Jedním z receptů, který jsem pro časopis připravila, byl meruňkový krambl. A ten tu na blogu rozhodně nesmí chybět, protože to je snad můj nejoblíbenější dezert z meruněk a vždycky ho udělám tunu a jedna porce mi naprosto nikdy nestačí. Takže jdeme na něj.

Kokosový dort Raffaello s bílou čokoládou

Člověk si to ani neuvědomí a už je zase rok pryč. Zkrátka čas občas letí příliš rychle. Vůbec se mi to nezdá, ale jsou tomu vážně dva roky, co jsem tento blog založila. Celkem se tu objevilo 67 článků, z toho 62 obsahovalo recepty. Není to zrovna mnoho, hlavně ten letošní první půlrok jsem to dost flákala. Ale jako omluvu použiju svou maturitu :D Jako první recept jsem zveřejnila Rybízový koláč s kysanou smetanou, ale největší popularitě se těší článek o Kakaových cupcakes, které s drtivou převahou válcují hned druhého šampiona v pořadí, Croquembouche, který pro změnu zase vede v počtu komentářů (celkem 78). Ale už dost statistiky, je čas přejít k oslavě "blogozenin" alias narozenin blogu (nevím už, kde jsem to slovo viděla, ale zalíbilo se mi). Ovšem žádné blogozeniny by nebyly nebýt Vás, kteří čtete můj blog, ptáte se a zkoušíte, protože není lepší pocit, než vědomí spokojeného čtenáře! A ke každým narozeninám by měl patřit i dort, tak se do něj pustíme!

Zapečená čokoláda

Venku mrzne až praští, sníh nikde, zato slunce svítí a nic z toho. Asi jsem trochu pesimista, ale komu by se chtělo smát, když za oknem je to jak na Sibiři a přesto do toho musím každý den vlézt, abych se dostala do školy. Teoreticky bych mohla jet autobusem, ovšem to bych musela být schopná vyjít z domu 7:45 a ne mých 7:50. Normálně si "krásně" zaběhám a ve škole jsem v příjemných 8:02. Ale v téhle zimě se modlím, abych cestou nepřišla o nohy, které mimochodem stejně půl hodiny po příchodu do školy necítím. Aspoň že je tu ten Valentýn a jeho láska, co nás všechny zahřeje :D Pokud bych ho teda uznávala.

Hruškový koláč s ořechy a skořicovou drobenkou

Soudě podle pohledu z okna našeho bytu, je tu podzim. Nefalšovaný barevný chladný podzim. V předsíni se mi kupí bedny plné vlašských ořechů (na Vánoce jich přece třeba tuny), červených jablíček a v neposlední řadě taky kila hrušek. Ten tam jsou dny, kdy jsem vyšla ven jen v tričku a neomrzly mi všechny končetiny. Teď už zase musím vytáhnout všechny ty šály a bundy, svetry a dlouhé kalhoty. Nevím jak vy, ale po létě se v tomhle oblečení vždycky cítím jaksi svázaná a trvá mi docela dlouho, než si na to zvyknu. Taky moje chutě se mění, ledničkové nepečené dezerty mě nechávají chladnou (fajn, kecám, sním všechno vždy a všude :D) a střídá je chuť na hutné typicky české buchty a koláče, nákypy, bábovky a pečená jablka. A jak už jsem psala výše, kolem mě je spousta hrušek a ořechů a byla by škoda toho nevyužít.

Marcipánoví šneci s černým rybízem

Každé léto se snažím navštívit babičku, která žije docela daleko od našeho města. Protože (zatím) nemám řidičák, musím se tam dopravit vlakem, což je docela vyčerpávající (naše vlaky jsou totiž dost děsný) a drahé. Takže jsem vždycky ráda, když naši mají pár dnů volna a můžeme tam jet autem všichni společně. Navíc když máme tu možnost jet autem, vždycky si od babičky přivezeme nějaké čerstvé ovoce, zeleninu, vajíčka a další věci, protože babička má fakt velkou zahradu, kde pěstuje jablka, meruňky, okurky, třešně, jahody a spoustu dalšího. Tentokrát nás obdarovala obrovskou mísou sladkokyselého černého rybízu. Docela mě překvapilo, že jsem zvládla sníst menší misku jen tak samotnou bez přidávání cukru - obvykle je totiž rybíz tak kyselý, že se mi po něm křiví pusa. Asi jsem letos měla štěstí. Každopádně jsem nechtěla, aby tento černý poklad přišel nazmar, a tak jsem si musela najít způsob, jak ho využít.

Croquembouche (Piece Montée)

Je konec května a někteří byste možná čekali, že bude následovat další výzva The Daring Bakers. Bohužel tomu tak není a nebude. Alespoň ne tento měsíc. Opravdu jsem ji chtěla udělat, protože je to čokoládový "markýz" a já jsem velký čokoholik, ale tento dezert vyžaduje mražení. A to je právě to, co si teď nemůžu dovolit. Náš mrazák je totiž trošku víc než jen přeplněný různými věcmi (maso, zelenina, ovoce, ryby atd.) a v žádném případě bych tam nenacpala celý plech na pečení/pekáč. Lucie ani Meg tento problém naštěstí neměly, a tak se u nich můžete podívat na krásné a opět velmi originální zpracování! Pak jsem měla ještě jeden osobní důvod a to ten, že v květnu mají naši narozeniny. Jo, jo, oba dva se narodili v květnu. Mamka přišla na svět 25. května a taťka o dva dny dřív - 23. května. Sice to nebylo ten stejný rok, ale přesto si myslím, že to něco znamená. Možná právě to, že si byli souzeni (a taky proto jsou spolu už víc jak 20 let). Každopádně jsem je chtěla překvapit něčím úžasným. Chcete vědět, co to bylo?

Jahodovo-mandlové sušenkové řezy

Máte rádi léto? Vsadím se, že jo :) Léto je úžasným obdobím - podle mě je to nejhezčí část roku. Všechny skvělé druhy ovoce, květin a zeleniny dozrávají a chutnají nejlíp právě v tuto dobu. Jasně, na to skutečné léto si musíme ještě pár dnů (nebo možná týdnů) počkat, ale nakonec to pravé léto začne a přinese s sebou záplavu vynikajících jahod, borůvek, ostružin, malin a seznam by pokračoval dál a dál a nejspíš ani nikde nekončil :D Takže zatímco budeme čekat na léto v jeho nejsilnější podobě, můžeme si upéct něco trochu letního, sytého a chuťově bohatého. Inspiraci jsem načerpala na krásném blogu od Michele.

Meruňkové mandlové "palcové" sušenky

Cítíte už příchod léta? Já jo. Teda asi je to spíš jaro než léto, ale to je jedno. Jedno i druhé totiž znamená konec zimy! Nechci tím říct, že nesnáším zimu, ale byla tu už docela dlouho a myslím, že už to stačilo. Jo, jo, v létě byste mě mohli slyšet, jak kolem pokřikuju: "Chci zimu! Je až mooc velký vedro!" A když už ta zima dorazí, chci zase léto. Čeho je moc, toho je příliš. Ideální teplota by byla okolo 25C nonstop (a občas včetně sněžení aniž by bylo chladno). To samozřejmě není možné a nejspíš je to dobře. Život je změna a bez horkých letních dnů by nám na zahrádce nic nevyrostlo. Minulý rok byla meruňková úroda poněkud chudá a to malé množství, co se urodilo, jsme přeměnili na vynikající meruňkový džem. Jsem tím typem člověka, co jí džem jen tak, chleba netřeba. Ale občas je takový džem mnohem lepší se sušenkou a protože léto se rychle blíží a já mám ho mám zrovna v zásobě, proč bych měla čekat na léto, když si ho můžu udělat doma právě teď? A stejně tak můžete i vy!

Biscotti Fiorentini (Florentýnky)

Konečně přichází jaro! Letošní zima se mi zdála nějaká příliš dlouhá a už se proto nemůžu dočkat, až uvidím všude kolem zpívající ptáčky, kvetoucí květiny, sluníčko, svěží zelenou trávu a poletující motýlky. Osobně mám totiž nejradši horké počasí, plavání a tak dále. Vím, že je zatím příliš brzy na to myslet (zdá se, že zima se jen tak nevzdá), ale jaro značí, že už se to všechno rychle blíží :) Nevím, čím to je, ale tyto sušenky (nebo spíš karamelové placky) mi hned léto připomněli. Možná to bude těmi třešněmi, pomerančovou kůrou a jejich italským původem - horká, krásná, slunečná Itálie s nádherným mořem a plážemi. Slíbené florentýnky jsou tu!

Výzva The Daring Bakers: Marzipanstollen (Marcipánová štola)

Výzva The Daring Bakers na prosinec 2010 byla hostována Penny ze Sweet Sadie's Baking. Všechny nás vyzvala, abychom upekli štolu. Upravila recept od rodinného přítele a zkombinovala ho s informacemi od přátel, technikami z knihy Petera Reinharta ......... a demonstrací Marthy Stewart.

OK, museli jsme použít poskytnutý recept. Tady je ten problém. Já ho nepoužila. Teď nevím, jestli mohu říct, že jsem výzvu splnila. Použila jsem svůj vlastní německý recept na Marzipanstollen, ale myslím, že hlavní věcí je, že jsem byla dost odvážná, abych ji udělala, správně? Udělala jsem ji před dvěma týdny a před včerejškem jsme ji snědli. Teď už je docela pozdě na to upéct ji, ale další Vánoce tu jsou za chvíli :)

Pomerančové sušenky s mandlemi a čokoládou

40, 39, 38, 37... Ne! 35 dní do Štědrého dne. Není to skvělé? Představte si sami sebe, jak sedíte v rodinném kruhu se svými blízkými, nasloucháte vánočním koledám a samozřejmě ujídáte vánoční cukroví. Ale Vánoce nejsou jen o dostávání či dávání dárků. Jsou celé o lásce, rodině, přátelství a tradicích. A těmi nejlepšími dárky jsou ty ručně dělané. Co takhle malá krabička těchto báječných pomerančovo-mandlových sušenek?