Když teď někam jdu s přáteli, dost často se přistihnu, že začínám větu asi takhle: "Jo, to na Ukrajině ..." A už to není ani vtipný, spíš s tím začínám být trochu otravná. Asi jako Howard s jeho výletem do vesmíru. Nebo historky z hudebního tábora (ale ty zase byly aspoň vtipný). Podle pohledů okolí asi trochu víc otravná. Když já mám paměť takovou dost mimo momentálně. Když se mě po příjezdu ptali na zážitky, moc toho ze mě nevydolovali, protože jsem nebyla schopná si na nic pořádnýho vzpomenout. Zato teď bych ke každé situaci vytáhla z rukávu podobnou ukrajinskou příhodu. Zkrátka načasování mi moc nevychází. Ale tady pohár ještě nepřetekl, takže se obrňte, dneska to bude celý o tom, jak to je na Ukrajině.
