Vážně bych přísahala, že utekl jenom týden od posledního článku a ne víc než dva. Čas tak strašně rychle letí, až se mi tomu nechce věřit. Stejně tak mám pocit, jako bych teprve včera sundala dupačky a ne před patnácti lety. Je to naschvál. Když se člověk nudí, minuta trvá hodinu. Naopak když si parádně užíváte, hodina trvá minutu. Tohle by měli páni fyzikové vysvětlit. Ať už je to tak nebo tak, občas není na škodu pokusit se zpomalit a zavzpomínat na dřívější časy. I když ne vždycky to jde, mně často dělá problém vzpomenout si na včerejšek. "Nejlepší" je, když se mě v hodině angličtiny zeptají, co jsem dělala o víkendu (aby se nějak zavedl rozhovor a trénoval se jazyk). Moje odpověď v 90 % zní asi takhle: "Ehm..." A následuje ticho, protože si za boha nemůžu vzpomenout. S tímto receptem se však vracím do doby, kdy moje paměť ještě sloužila dobře a já si toho pamatovala až dost.
