Sticky Cinnamon Buns (Lepkavé skořicové bochánky)

Recept měl přijít už dávno. Já vím! A já se fakt snažila. Ale protože teď pendluju mezi bytem a mamahotelem, pořád někde něco zapomínám - třeba foťák. A v něm fotky. To jsem tak na Velikonoce dojela domů navštívit rodiče a vrátila se bez foťáku (a dalších méně důležitých věcí). Jelikož pak rodiče plánovali navštívit babičku, dali jsme si vzájemný sociální distanc, protože nikdo nevíme, jestli se nám covid vyhnul nebo ne, čili foťák jsem dostala do rukou až minulý víkend ve velké cestovní tašce. V té obří tašce bylo ovšem plno dalších věcí a jakožto minimalistovi (haha) mi ta taška překážela natolik, že jsem ji po vyprázdnění okamžitě musela předat zpět. Jenže to bych nebyla já, abych tam samozřejmě nenechala ten foťák, kvůli kterému celá předávka především probíhala. Takže jsem čekala další týden, než se dostanu domů a budu moct konečně doplnit recept o fotky. A bez fotek to přece nejde.

Bûche de Noël (Vánoční poleno)

Vánoce se nezadržitelně blíží, konkrétně zbývají už jen 4 dny do Štědrého dne, takže je nejvyšší čas porozmýšlet nad letošním štědrovečerním dezertem (anebo ten již zvolený přehodnotit!). Loni jsem se konečně dostala k výrobě jednoho francouzského tradičního dezertu, který jsem měla na seznamu už zase fakt hodně dlouho, a tady je, dámy a pánové. Čekal v šuplíku jen skoro celý rok, než ho vypustím na světlo světa. Pevně doufám, že se i mně znovu podaří úspěšně vytvořit tento víkend. Vánočních polen totiž není nikdy dost.

Millionaire's Shortbread

Původně jsem zamýšlela zveřejnit recept na tyhle domácí řezy "Twix" už (a tento časový údaj skoro až bolí) v roce 2017, ale ztratila jsem recept a pak se na mě nakupilo nějak moc věcí najednou, že jsem popravdě neměla chuť dělat absolutně nic. Ztratit recept zní asi stejně věrohodně jako nechat si úkol sežrat od psa, což se mi taky stalo, ale byl to můj potkan a nebyl to úkol, ale přístupový kód do banky. Aspoň se paní za přepážkou pobavila. Každopádně při hloubkovém úklidu, který byl takovou menší předpřípravou na nevyhnutelné stěhování, jsem ten recept našla a řekla jsem si, že to musí být snad znamení vyšších sil, protože po dvou letech bych opravdu nečekala ani ve snu, že ho ještě najdu. A tak je tady. Úspěšně otestován na spolupracovnících.

Dort s čokoládou a arašídovým máslem

Nejprve bych začala pár novinkami, které se mě momentálně týkají. V posledním měsíci se mi totiž všechno tak trochu převrátilo. Přihlásila jsem se na Erasmus, odešla z práce a právě teď začínám svůj jarní semestr na škole v Německu a Polsku, takže jsem měla opravdu hodně málo času s veškerým vyřizováním. Na druhou stranu si dělám seznam všeho, co chci upéct z tradičního německého a polského pečiva, moučníků atd., takže po návratu tu rozhodně bude opět veselo a plno (tady na kolejích opět nemám troubu, nějak se mi vyhýbají). Co se týče dnešního receptu, je nepečený a možná si ho pamatujete z loňského Dobrého rána, kde jsem ho připravovala ještě s pár dalšími dezerty. Pokud ne, nevadí, teď ho objevíte :)

Makový závin

Dlouho jsem se neozvala, měla jsem to poslední dobou hodně hektický. Práce (mnohem víc, než by bylo třeba :D), do toho zkouškový a zásoby jídla z Vánoc. Jedna zkouška mě letos extrémně potrápila, už jen učení na ní pro mě bylo hrozný utrpení, takže jsem si ji opravdu statečně přesouvala a přesouvala, až nebylo kam uhnout. Nicméně už je fuč a jsem zpátky doma u plotny, návrat k pečení byl nevyhnutelný! Vzhledem k zimě (teď už moc ne, ale dva týdny zpátky ještě mrzlo) si doma většinově odhlasovali "nějakou klasickou buchtu". Tak dostali závin.

Kokosové kuličky s mandlemi

Naznala jsem, že by bylo vhodné přidat aspoň jeden recept na cukroví, přestože sama budu péct (a koulet) až za tři dny, protože je tu spousta další práce a momentální absence trouby :D Jako malá jsem strašně chtěla být baletkou. Možná jsem to tu už psala, zkrátka mě to chytlo fakt hodně. Ehm, jen ta představa, na praxi téměř nedošlo, protože jsem zjistila, že to není tak jednoduchý, jak to vypadá. Každopádně obdiv a touha po té baletní sukni a špičkách mi zůstala. A pak stačila jediná reklama s baletkou na Raffaello a byla jsem posedlá těma bonbónama. To mi taky vydrželo doteď. Sice je to složením ne úplně libová záležitost, ale ten krém je prostě silně návykový. Doma jsme pak o Vánocích začali dělat takové ty Raffaello kuličky z kokosu a Salka a byl úspěch, když nějaká hmota ke koulení vůbec zbyla (jo, snědla jsem ji především já). Pak jsem si řekla, že bych je mohla zkusit trochu jinak a už to tak u nás zůstalo. Sice jen jako Raffaello vypadají, ale chuťově je mám stejně mezi top 5, pokud jde o cukroví.

Brusinkový cobbler s jablky

Půlka listopadu pryč. Optimista by řekl, že ještě měsíc do Vánoc, pesimista ve mně si ale řekne, že už JEN měsíc do Vánoc. Moje předvánoční tradice spočívá v tom, že si říkám, že nakoupím dárky včas, napeču včas, zabalím dárky včas a realita je pak taková, že peču tak od 22. 12. od rána do večera a jsem úplně vyřízená, mezitím sháním na poslední chvíli dárky a k radosti všech je pak balím 24. odpoledne (takže večeřet nezačneme v pět ale třeba až v sedm, vlastně se divím, že ještě nějaký dárky dostávám :D). Letos to bude o to vtipnější, nebo spíš "vtipnější", protože budu většinu času v práci a navíc se hodlám zbavit poloviny zkoušek už v předtermínu, čili o zábavu postaráno. To je tak, když si člověk trpící prokrastinací (ano, je to nemoc!) napíše ten časový rozvrh, aby jako fakt něco dělal, a pak zjistí, že to nebyl úplně nejlepší nápad, protože je to přece nemoc a ta se nevyléčí jen tak. A změnit už to nejde. Než se z té tragikomické skutečnosti zblázním, odreaguju se alespoň tady s pečením (kterého se mi od září dostává tuze málo). A než se přivalí ta vánoční vlna plná sladkostí, sladkostí, sladkostí a ... zase sladkostí, vytasila bych se raději s něčím spíš kyselým.

Hostina ledu a ohně: Středověké jablečné pirohy

A je to tu! Další otestovaný recept z kuchařky Hry o trůny. Chvíli to trvalo Bylo to nekonečný, ale o prázdninách jsem byla o něco víc mimo domov, hlavně pak mimo internet, taky jsem se zvládla přestěhovat a ještě tak trochu pracuju, takže s časem dost tápu. Se stěhováním se mi pojí hned dva problémy, a to absence trouby (máme tu vlastně jen plotýnku) a foťáku, který si odnesla sestra s sebou do svého bytu. Budoucnost je teda dost nejistá, ale snažím se najít řešení. Co se týče veselejších věcí, o prázdninách jsem svou veleváženou návštěvou poctila Tatry a Ukrajinu, která byla opět plná jídla, takže nejspíš v příštích týdnech sesmolím nějaký ten zážitkový příspěvek. V Tatrách bylo nádherně a přivezla jsem si odtamtud brynzu, kterou jsem chtěla využít na svou první přípravu halušek. Ta dopadla přímo tragicky, že vidět to kdokoliv ze Slovenska, budu odpovědná za jeho smrt. Jen mě to utvrdilo v tom, že vařit bych fakt neměla, ledaže by si někdo přál zemřít dlouhou a bolestivou smrtí, pak můžu sloužit docela obstojně. Každopádně těmito koblihami, troufám si říct, nikoho neusmrtím.

Ovocné dortíky s mandlemi, smetanou a matcha sirupem

Předtím jsem tu o těch svých zkouškách psala tak nějak vágně, protože jsem se fakt bála, že to zakřiknu (anebo budu mít ostudu, když to nedám :D), ale protože dopadly dobře, tak už můžu s klidem v srdci říct, že šlo o státnice, takže vlastně nic důležitýho. Po státnicích jsem potřebovala asi deset dnů na to, abych se sebrala, protože jsem byla jak po lobotomii, a pak už to začalo být zase dobrý. Zrovna v té době se nám doma nahromadilo pár deset kilo jahod, takže nadešel čas na pořádný jahodobraní. Tenhle recept jsem dělala poprvé už strašně, ale vážně strašně dávno a od té doby ani jednou, měla jsem u něj v sešitě poznámku, že ho mám určitě udělat znovu, a tak se po nějakých osmi letech konečně dočkal. A hned dvakrát.

Rebarborový koláč s jahodami a crème anglaise

Původně měl hned po zákuscích ze světa Železného trůnu přijít další recept, který jsem z kuchařky zkoušela (a byl mimochodem velice vydařený), ale protože se fakt FAKT musím učit, tak jsem vytasila alespoň zálohový recept, který už před pár lety spatřil světlo světa v časopise Instinkt, pro který jsem ho vytvořila. Tím pádem i fotky jsou pár let staré a focené ještě mým kompaktem, ale jak říká jedno staré rčení z dětského animáku: neboj se vystavit kazy a neschovávat je (ze Špionek, kdyby se náhodou někdo měl zájem dovzdělat při sledování tohoto vysoce inteligentního pořadu, a ano, sledovala jsem ho pravidelně). Takže recept ze Hry o trůny přijde, jak budu mít po té šílené zkoušce, což bude zhruba za tři týdny, pak taky recept na dort, co jsem slibovala na facebooku, a do té doby se tu teda bude tetelit tenhle koláč. Mimochodem i když je záložní, rozhodně to není žádná náhražka, já ho mám strašně ráda a dělám ho každoročně v sezóně rebarbory, která brzo skončí, takže je vlastně i zcela ideální doba na jeho zveřejnění. Krásně mi to vychází :D

Hostina ledu a ohně: Alžbětinské citronové zákusky

Nevím jistě, jestli jsem to tu už na sebe práskla, ale jsem tak trochu závislák na seriálech (jako by nestačila závislost na jídle, těžký to život). Sleduju jich celkem dost, nejčastěji u jídla, takže jednou určitě přijde ta chvíle, kdy srostu se sedačkou :D Každopádně jedním z těch, které sleduju nejradši, je právě Hra o trůny. Nejspíš ji nemusím moc představovat, snad jen připomenu, že dneska (ve světě teda už včera) má premiéru šestá řada. Shodou okolností mi to tak vyšlo skvěle načasovat se zveřejněním dnešního příspěvku, kde je recept tak trošku na druhé koleji a jde tu především o knihu. Díky Knihám Dobrovský se mi totiž naskytla možnost "otestovat" kuchařku přímo související se Hrou o trůny, konkrétně tedy s její knižní předlohou Píseň ledu a ohně (kde Hra o trůny je pouze prvním dílem zatím pětidílné ságy, zbývající dva díly čekají na dopsání a vydání). Jak už jsem psala, seriál mám strašně ráda, takže jsem po téhle nabídce hnedka skočila s velkým nadšením!

Čokoládové muffiny s čokoládovou omáčkou

Dneska trošku přistoupím k řešení restů z dob minulých - na facebooku jsem už hodně dávno slibovala tyhle muffiny, přičemž je předběhly vánoční hvězdičky a pak kulič, a minule jsem slibovala zábavné historky od plotny. Obojí bude dneska konečně napraveno a vyřešeno. I když k té plotně se vrátím ještě několikrát, protože se zdá být nevyčerpatelnou studnicí veselých podělávek. Teď zase přesedlám na ty muffiny. Ač se můžou zdát příliš obyčejné, což v podstatě jsou, je to takový základ, něco, co už nejspíš všichni dělali, tak tady zkrátka chybět nemůžou, protože jsem je vychytávala příliš dlouho, aby byly pěkně popraskaný na povrchu, pěkně měkký a vláčný a hlavně dostatečně čokoládový. Takže tady jsou.

Кулич (Kulič)

Leden byl ve znamení zkoušek (fuj!), únor pak ve znamení dokončování jedné takové závěrečné práce (dvakrát fuj!) a březen je konečně volný. Pokud teda pominu začátek školy, což by si dřív taky vysloužilo nějaký to kafrání, ale tentokrát to byla rozhodně úleva. Takže jsem se moc nenudila, ale bohužel taky moc nečinila v kuchyni. Když už jsem jakože chtěla, tak se mi nějak porouchala trouba a prostě nepekla, což určitě připomenu ještě někdy příště, až přijde na řadu ten výtvor, který to chudák schytal zrovna, když se v té troubě měl upéct. Ono vůbec od Vánoc jsem měla s tou naší troubou dost "veselých" zážitků, které navždy zůstanou vryty do mé paměti a budu se k nim vracet dost často, protože stěžování já nemám nikdy dost :D Když už jsem zmínila ty Vánoce, teploměr jsem bohužel nedostala (naši to tu asi nečtou?!), ale zase mi ukořistili pod stromeček takovou malou sadu na dezerty, konkrétně se s její pomocí budou dělat tyhle dorty v provedení mini jedna báseň. A taky kuliče. O těch to bude dneska.

Zimtsterne (Skořicové hvězdičky)

Vánoce jsou za dveřmi, jako vážně, už jen pár dnů a je to tu. Jestli jsem si někdy stěžovala na to, že nakupuju dárky pozdě, tak do letoška to bylo pořád brzo. Letos je to pozdě. POZDĚ. Moje aktuální bilance je jeden dárek na skladě a všechny ostatní někde na cestě teprve. A když říkám na cestě, bohužel myslím nějakou imaginární cestu, kterou musí urazit z poličky obchodu do mého zorného pole. Já totiž ještě o jejich existenci ani nevím. Netuším, co přesně hledám, a mám zhruba dva dny na to, abych to zjistila, koupila, zabalila, do toho musím ještě péct, psát bakalářku a v ideálním světě (nebo taky možná tak leda ideovém světě kdesi v imaginárnu) se ještě učit rusky a mít nějaký společenský život. Jak se znám (a já se naneštěstí znám až moc dobře), zvládnu - snad teda - ty dárky (protože jinak to bude opravdu hodně smutný) a pečení a všechno ostatní se přesune na potom. A potom dost často znamená nikdy - mám svou vlastní verzi výkladového slovníku. Konkrétně teď se chystám tady na tyhle hvězdičky, protože doma u nás patří poslední tři roky ke stálicím, takže jestli stejně jako já trpíte nedostatkem času a přílišným návalem povinností, pojďte se pustit do těchto časově náročnějších hvězdiček a všechno ostatní taky přesuňte na potom. Cukroví má vždycky přednost! A můžete mít dobrý pocit z toho, že mě v tom nenecháváte samotnou.

Dýňové cupcaky s krémem z ricotty a čaje matcha

Zítra je Halloween, už rok mi doma leží pavoučí ozdobné obaly na cupcaky, takže jsem je musela jednoduše použít. Já vůbec většinou objevím to, co potřebuju, až je pozdě, nebo to už nepotřebuju. Například v září jsem si koupila tvořítka na nanuky a už teď je mi jasný, že budou ležet v záloze až do léta. Koneckonců, k té pečící formě s děsivýma dýněma jsem se taky ještě nedostala, čas prostě utíká příliš rychle. Anebo ho příliš efektivně dokážu proflákat, to bude nejspíš pravdě blíž. A taky jsem poslední dobou hrozná skleróza, v počítači jsem našla asi rok staré fotky halloweenských cupcaků a (kromě toho, že jsou naprosto katastrofické a nepoužitelné) absolutně vůbec si nepamatuju, že bych je připravovala, natož pak z čeho :D Tentokrát jsem si všechno naštěstí pilně zapisovala, a tak na večer všech svatých neostrouhám. I když možná jo, protože to je až za několik hodin a já mám problém odolat už teď nesníst těch pár zbylých dortíků teď ráno. Dýně je zkrátka čarovná.

Gâteau St. Honoré (Dort sv. Honoria)

Na úvod bych tentokrát chtěla začít trochu bokem, protože jsem si všimla (jo jo, Google mi umožňuje všechny strašně stalkovat!), že na blog teď chodí dost návštěvníků ze stránek blogerkaroku.cz, kde jsem záhy odhalila, že jsem nominovaná v kategorii Jídlo. Za to bych chtěla moc poděkovat všem, kteří pro mě hlasovali, (teď to bude trošku sentimentální) protože mi to dává signál, že tady to moje tvořeníčko má smysl a že to tu rádi navštěvujete a to mě moc a moc těší :) Ve stejné kategorii je spousta dalších skvělých blogů, takže tam určitě zabruslete, pokud jste tam ještě nebyli, a dejte hlas svému oblíbenci. Budu-li to já, zlobit se určitě nebudu :D Hlasovat můžete do konce října, tak šup šup pospěšte.

Tažený závin s jablky a hroznovým vínem

V posledních pár dnech jsem dělala něco jako korekturu všech předešlých příspěvků, protože jsem si všimla (fakt brzo), že sem tam se mi vloudil překlep anebo rovnou nějaká opravdu šílená hrubice, za kterou bych si měla dát ideálně pár facek, ale zase se mám celkem ráda, takže tohle jsem vynechala a jen jsem je zbabělecky sprovodila z těch internetů (i když věřím, že ten všivák Google archív by je z fleku ještě vylovil). Každopádně jsem si všimla, že tady ty úvodní odstavečky v předešlých receptech by nakrásně posloužily jako záznamy o počasí :D Například tři roky zpátky byla kosa už na konci září a za týden by nás měla čekat opravdu pořádná kosa, ale tak hlavně, že jsem dělala v té době zmrzlinu. Tento rok ne, tento rok na začátku října, kdy venku ještě pořád zvládám pobíhat přes den jen ve svetříku, nadhodím předpis na horký závin s typicky podzimním ovocem a typicky celoročním ovocem (což měl být vtípek, ale je to vlastně realita). Tak hurá na něj!

Shortbread Fingers (Skotské máslové sušenky)

Nestává se to moc často, ale někdy přece jen jo, že si koupím nějakou sladkost nebo sušenky a uhranou mě natolik, že je prostě musím udělat doma. Musí ovšem vypadat minimálně obstojně a chutnat aspoň o trošičku lépe. Nedej bože, když se to nedaří. Třeba drobenkový rohlíky se mi kdysi fakt podařily (ale ztratila jsem recept, takže teď se jen mlátím do hlavy) a esíčka vlastně taky. Zato tenhle skotský zázrak - shortbread fingers - byl snad těžší než ovládnutí šao-linského bojového umění. A jako stát se mistrem Šao-linu není žádná prča. Jsem teda slyšela.

Banánové cupcaky s makadamovými ořechy, mascarpone krémem a karamelem

Teď tu byla menší pauza, protože minulý týden jsem servírovala recepty v trošku jiném formátu. A hned dva! Takže vlastně pauza nebyla. Kdyby to někomu uniklo (protože o tom opravdu vůůůbec nikde nemluvím :D), poštěstilo se mi předešlou středu upéct hned dvě věci v přímém přenosu. A že to byly nervy. A obří!

Výzva The Daring Bakers: Bezlepkový bochník s ořechy a semínky

V rámci srpnové výzvy nás vyzvala Susan z The Kiwi Cook, abychom upekli bochník s ořechy a semínky - super zdravou a bezlepkovou alternativu běžného chleba.

Radši ani nechci zjišťovat, kdy jsem spáchala poslední DB výzvu, protože to podle mého hrubého odhadu bylo tak před tisíci lety a za to se fakt stydím. Tak já se teda kouknu, ať máme to moje pokání kompletní. Je to fakt trapas, poslední byl mrkvový dort v březnu 2013, takže těch tisíc let nebyl zase TAK nepřesný tip. Hodně silně uvažuju, že se budu snažit většinu z těch promeškaných dodělat, protože mi uniklo dost zajímavých dezertů (a to tak přece nemůžu nechat!). Zároveň se snažím sem tam něco upéct a škrtnout ze svého seznamu věcí, co chci vyzkoušet. Zatím to teda moc neubývá, ale pracuju na tom. Každopádně zpátky k srpnové výzvě, je čas ji trochu rozebrat.